V dívčí tváři

13. července 2017 v 19:16 | Jehane |  Jejich hlasy mými ústy
Asi netřeba představovat, vždycky byla tajemná...


V DÍVČÍ TVÁŘI

Tak smutné oči
v dívčí tváři.
A přece uvnitř
cosi září.

Ústa se vlní
v pousmání.
Je-li to štěstím,
nemám zdání.

Co bylo kdysi,
ví jen ona.
Je Mona Lisa-
či Lisa Mona?


 

...olejem (17)

13. července 2017 v 19:02 | Jehane |  Malováno...
Po roce stráveném na večerních kurzech malování jsem si konečně troufla i na obličej. Samozřejmě to není konkrétní portrét, k tomu mám ještě daleko. Obrázek jsem vybírala podle budoucí majitelky, přijde mi, že se k ní takovou zasněnou náladou hodí. Tak snad si jej užívá :)


Jiřičky na drátě

27. února 2017 v 9:26 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Milí čtenáři,
tahle báseň vznikla stylem "honem něco sepiš, budou narozeniny!!!". A múza samozřejmě nikde - už delší dobu. Tak jsem si sedla, zapálila svíčky, pustila příjemnou hudbu, uvnitř sebe jsem všechno vypnula, a čekám. A pořád čekám. A ono pořád nic. Tak jsem si otevřela několik knížek svých oblíbených básní v naději, že se tím lépe naladím na básnično. Ale kdeže. Už jsem vážně nevěděla, jak bych ještě mohla múzu přivolat... a víte co? Vyhlédnu z okna a ona se tam jen tak, kliďánko, producíruje po prázdném drátě přetínajícím prostor ulice od okna k oknu. Ani na mě nezahvízdala, prostě jen nechávala na náhodě, jestli si jí všimnu.
A tak nakonec ve dvou dnech vznikly Jiřičky na drátě. Doufám, že se budou líbit :)


JIŘIČKY NA DRÁTĚ

Po dlouhé zimě chudá Vesna
zas perlami se ozdobila.
A každé ráno píseň milá
teď vesele mě budí ze sna.

A když se slunce k spánku kloní,
ty vzácné perly černobílé
mávají na mě rozpustile,
že sejdeme se pod jabloní.

Perly však nejsou večernice.
Vpletou se umně do koruny,
pohasnou v bledém světle luny.
Pod stromy nenajdeš je více.

Až s ránem se zas rozzáří.
Na šňůrku honem posedají
a z plna hrdla štěbetají,
že přistihly mě v polštáři.
 


Sonet o narození

25. prosince 2016 v 20:30 | Jehane |  Vánoční sonety
Pokojné a požehnané Vánoce vám všem!


SONET O NAROZENÍ

Za vraty dav se srocuje
a ovce bečí - přišla chvíle.
Celý svět září mléčně bíle.
A v chlévě kdosi nocuje.

Najednou všechno ustrne.
Odkudsi stoupá melodie,
jako když srdce tiše bije,
jak cinkot mince stříbrné.

Tři nocležníci tajemní
do noci, která láskou zní,
vnesou cit, jehož neubývá.

Ukolébavku matka zpívá.
A pak - ať dítě klidně spí -
nastele slámu do jeslí.

Opava

18. prosince 2016 v 20:37 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Dnes přidávám jednu vlasteneckou o mém milovaném městě, kam se vždy ráda vracím. Dnes básním o domovu.

OPAVA

město mé město stověžaté
všude kam jen se zadíváte
do nebe vyhání úpony růží
pozvedá ruce na modlitbách
když jarním deštěm smývá prach
a po slunci potom zatouží

na večer k spánku ukládá se
aby pak s ránem v plné kráse
zpívala hlasy malých dětí
že bude tu žít po staletí

Oslnění

7. prosince 2016 v 18:33 | Jehane |  Souznění
Možná jsme se příliš zahleděli do slunce a přes jeho krásu už nic jiného nejsme schopni zahlédnout...


OSLNĚNÍ

Možná jsme jako zahrady
čekající na déšť
sladké probuzení
do čerstvého rána

Jsme jako zahrady
zpod těžkých víček
vzhlížíme ke slunci
a v jeho žáru
tiše uvadáme

Sen o jaru

1. prosince 2016 v 22:09 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Někdy je třeba počkat a vydržet, než zatoulaná múza najde cestu zpět...


SEN O JARU

Proletím korunou
košatých javorů,
listí už stele zem
odlesky jantaru

proletím oblaky
bělostných vzpomínek
uprostřed prázdnoty
budu snít o jaru

na křídlech volavek
neste mě ke slunci
do vlasů vítr a
do tváří jarní déšť

v korunách javorů
budu snít o jaru
na křídlech volavek
nechám se krajem nést

Romance

29. května 2016 v 15:20 | Jehane |  Souznění
Po delší odmlce se zase vracím se zamilovanou básní. Snad je to tím, že poslední dobou pročítám spoustu knížek o Francii, příběhů z Provence a že je květen. Báseň vůbec nevznikla 1. máje, jak by možná obsah napovídal, ale tak nějak se dávala dohromady v průběhu celého měsíce.
Původně mi v básni tekla Rhona, ale když jsem zjistila, že je prakticky nemožné najít ji v Paříži, kterou jsem tam také chtěla mít, celý obsah jsem přehodnotila, a Paříží mi nakonec teče ta správná řeka. S těžkým srdcem jsem pouštěla k vodě pár mých oblíbených obratů, ale nedá se nic dělat. Třeba je jednou použiji někde jinde... třeba až se jednou dostanu k té Rhoně :)


ROMANCE

zas těžknou mraky
první jarní tóny
hladí mě něžně po kůži
chtěla bych taky
tam na promenádě
Seiny skákat v kalužích

nábřeží zraje
jak ve sklepech víno
do duše čas mi nahlíží
prvního máje
až svět kolem zhasne
toužím tě potkat v Paříži





Nepolíbená

2. května 2016 v 12:00 | Jehane |  Souznění
I takto může vypadat první májový den. Myslím, že sladkých líbacích básní máme všude spousty, tak to beru i z té druhé strany. Snad vám z toho nebude příliš smutno...

NEPOLÍBENÁ

tak dlouho jsem čekala
až mi kytička sakurových květů
opadala pod nohy
pár lístků se zatoulalo
i do mých sandálů
tak si odnáším
do dalších dní
bledou připomínku toho
co zase nepřišlo

Májka

2. května 2016 v 11:54 | Jehane |  Souznění
Včera už jsem to nestačila. Ale myslím, že ani dneska ještě není pozdě přidat vám sem jednu prvomájovou báseň. Ve spoustě vesnic, kterými jsem včera projížděla, jsem viděla stát májku. Tak tedy dnes právě o ní...


MÁJKA

Do vysoka rozpíná náruč
aby všichni poznali
že ty a já patříme k sobě
jako ty pentle na jednom kmeni
a že jako ty zelené lístky
také jednou spolu opadáme

Kam dál