Jdou mládenci

1. května 2018 v 14:00 | Jehane |  Souznění
Na prvního máje by se hodilo něco zamilovaného. A tak vám přináším báseň, kterou jsem napsala tak trochu po lidovém způsobu (tedy aspoň jsem se o to snažila). Divili byste se, co všechno člověka napadne, když si pročítá staré francouzské básně ...



JDOU MLÁDENCI
Jdou mládenci tři cestou k nám
a mládenci tři cestou jdou
a vidí dívku v sadě stát
dívenku milou, překrásnou
Ten první říká
dám ti koně
dám já ti koně vraného
a dívka praví
to já mám v stáji
mám já šedáka mladého
ten druhý říká
dám ti prsten
dám já ti prsten zlatavý
a dívka praví
mám doma v truhle
mám v truhle právě takový
ten třetí říká
dám ti růži
červenou vonnou růžičku
a dívka zjihne
a dá mládenci
a dá mládenci hubičku
 

Co ti neříkám

15. dubna 2018 v 14:00 | Jehane |  Souznění
Dneska přináším jen takové zašeptání. O čem? To už nechám na vašich představách :)


CO TI NEŘÍKÁM

Slova dnes ze mě proudí
jak vodopády ze zamrzlých potůčků
poslouchej mě očima
když ani pak neporozumíš
pootevři okno do srdce
uslyšíš
co ti neříkám

Šmigrust

2. dubna 2018 v 21:10 | Jehane |  Leporelo
Dnes jsem se nechala inspirovat u jednoho (z pouhých dvou!!!) koledníků, kteří si ode mě vysloužili malované vajíčko a stužku na tatar. Šmigrust doprovázený vskutku originální básničkou, to je něco, nad čím moje srdéčko zaplesá, a to se i s chutí, výskáním a veselým úprkem nechám lehce sešlehat :)
Přiznávám, že první dva řádky jsem si vypůjčila z originálu, ale zbytek je čistě Jehane. Tak třeba příští rok i vy půjdete na šmigrust vybaveni originální básní či říkankou...

ŠMIGRUST

Skákej, děvče, na lavici,
přišli na tě koledníci.
Děvče běhá po světnici,
cos jí lítá za zadnicí.

Sukénka se kol noh točí,
přiběh šafář, slouha, kočí.
Děvče cudně klopí oči,
než ji kýblem vody smočí.

Ruměně se barví líčko.
Děvče zmizí nakratičko.
Pojďte blíž i vy, tetičko!
Výprask platí za vajíčko.
 


Je těžké se vracet

1. dubna 2018 v 14:00 | Jehane |  Souznění
Je těžké ohlížet se zpátky a ještě těžší vydat se tam, odkud jsme přišli. A někdy přece musíme znovu prošlapat ty stezky, aby se cosi urovnalo. Ale někdy vrátit se, je zhola nemožné...


JE TĚŽKÉ SE VRACET

Cosi se mění.
I vzduch zavoněl jinak,
po kaštanech
a vlhkém listí v trávě.

Už nezhasíná den
v korunách starých topolů,
jako tehdy
když louky nově rozkvétaly.

Cosi se mění.
I jinovatkou orosené stonky
přiklání se k zimě.

Jsou pěšiny,
po kterých se chodí
jen jedním směrem.
Je těžké se vracet.

Staré cesty totiž
jsou proti větru.

Labužníci

15. března 2018 v 14:00 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Tuhle báseň jsem napsala jako reakci na silný zážitek z jedné francouzské restaurace v srdci Ostravy. Ta restaurace už tam není, nedávno se přestěhovala do jiného města. Ale měla úroveň, jakou jsem ještě nikde nezažila (ale nebylo potřeba sem chodit ve velké večerní, to zase ne). Takových pochoutek co tady podávali! Vše servírováno perfektní obsluhou, která dokonale zvládala splnit jakékoliv hostovo přání! Příjemná atmosféra podtrhovaná šansony Edith Piaf, jejíž hlas se tiše a nenásilně linul z reproduktorů, jako by zazníval odněkud z ulice a vy jste ho náhodou zaslechli. A najednou se před vámi na

Sonet o blízkosti

1. března 2018 v 17:32 | Jehane |  Vánoční sonety
Po delší době se sem zase vracím s básněmi a malbami (a příslibem do budoucna, že se tady snad budu objevovat častěji). Múza už si potřebovala odpočinout, ale zřejmě se trochu zapomněla na celoroční dovolené. Nakonec se přece jen vrátila.

Trochu netradičně přicházím začátkem března s vánočním sonetem. Ten už se však pomalu stává tradicí. Někdy jej mám hotový dlouho před vánoci a někdy jej smolím na koleni o štědrém dni. Je to trochu risk. A posledních pár let už se neptám JESTLI, ale KDY ke mně přijde. A on přišel, tentokrát za pět dvanáct... A tak mi bylo líto jej tady nevyvěsit. Tentokrát není rýmovaný, je splácaný, jak mi jej múza do tužky snesla. Ale třeba vás osloví, jako oslovil i mě.


SONET O BLÍZKOSTI
(vánoční)

Támhle na ulici jsi na mě zamával
a já se otočila zády
šla jsem svou vlastní cestou
protože ses mi zdál tak daleko

a v tom mě opustila radost
rozbila jsem si koleno
roztrhly se mi korále
nestihla jsem autobus

vzpomínám si na chvíle
kdy jsem kráčela s Tebou
jestlipak Tě ještě potkám

nemusím mít strach
jak malé dítě brzy
jistě se mi připleteš do cesty

V dívčí tváři

13. července 2017 v 19:16 | Jehane |  Jejich hlasy mými ústy
Asi netřeba představovat, vždycky byla tajemná...


V DÍVČÍ TVÁŘI

Tak smutné oči
v dívčí tváři.
A přece uvnitř
cosi září.

Ústa se vlní
v pousmání.
Je-li to štěstím,
nemám zdání.

Co bylo kdysi,
ví jen ona.
Je Mona Lisa-
či Lisa Mona?



...olejem (17)

13. července 2017 v 19:02 | Jehane |  Malováno...
Po roce stráveném na večerních kurzech malování jsem si konečně troufla i na obličej. Samozřejmě to není konkrétní portrét, k tomu mám ještě daleko. Obrázek jsem vybírala podle budoucí majitelky, přijde mi, že se k ní takovou zasněnou náladou hodí. Tak snad si jej užívá :)


Jiřičky na drátě

27. února 2017 v 9:26 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Milí čtenáři,
tahle báseň vznikla stylem "honem něco sepiš, budou narozeniny!!!". A múza samozřejmě nikde - už delší dobu. Tak jsem si sedla, zapálila svíčky, pustila příjemnou hudbu, uvnitř sebe jsem všechno vypnula, a čekám. A pořád čekám. A ono pořád nic. Tak jsem si otevřela několik knížek svých oblíbených básní v naději, že se tím lépe naladím na básnično. Ale kdeže. Už jsem vážně nevěděla, jak bych ještě mohla múzu přivolat... a víte co? Vyhlédnu z okna a ona se tam jen tak, kliďánko, producíruje po prázdném drátě přetínajícím prostor ulice od okna k oknu. Ani na mě nezahvízdala, prostě jen nechávala na náhodě, jestli si jí všimnu.
A tak nakonec ve dvou dnech vznikly Jiřičky na drátě. Doufám, že se budou líbit :)


JIŘIČKY NA DRÁTĚ

Po dlouhé zimě chudá Vesna
zas perlami se ozdobila.
A každé ráno píseň milá
teď vesele mě budí ze sna.

A když se slunce k spánku kloní,
ty vzácné perly černobílé
mávají na mě rozpustile,
že sejdeme se pod jabloní.

Perly však nejsou večernice.
Vpletou se umně do koruny,
pohasnou v bledém světle luny.
Pod stromy nenajdeš je více.

Až s ránem se zas rozzáří.
Na šňůrku honem posedají
a z plna hrdla štěbetají,
že přistihly mě v polštáři.

Sonet o narození

25. prosince 2016 v 20:30 | Jehane |  Vánoční sonety
Pokojné a požehnané Vánoce vám všem!


SONET O NAROZENÍ

Za vraty dav se srocuje
a ovce bečí - přišla chvíle.
Celý svět září mléčně bíle.
A v chlévě kdosi nocuje.

Najednou všechno ustrne.
Odkudsi stoupá melodie,
jako když srdce tiše bije,
jak cinkot mince stříbrné.

Tři nocležníci tajemní
do noci, která láskou zní,
vnesou cit, jehož neubývá.

Ukolébavku matka zpívá.
A pak - ať dítě klidně spí -
nastele slámu do jeslí.

Kam dál