Obrazy vodopádů Bílé Opavy

22. srpna 2011 v 21:24 | Jehane |  Žvatlání
Vlhce dýchá les
stezky proměňující se po dešti v bystré potůčky
jistým krokem kráčím po kameny posetých cestičkách
zelená jezírka rozbrázděná zpěněným proudem
halasné hučení řeky a zvonivé bublání potůčku
stezky propletené kořeny stromů
kamení v hlíně vytváří den za dnem nové mozaiky
měkoučký koberec z mechu, šišky, borůvčí a suché, spadané stromky
zemitá vůně vody
paty stromů obrostlé smaragdovými mechy hebkými jako bříška králíčků
kamennými hrázemi zpevněné svahy nad cestou
sluneční paprsky probleskují stromovím jako šípy vynikajícího střelce
stromy spadané přes řeku jsou jako visuté mosty
průzračná zrcadla tůněk důkladně vystlaná kamením
kořeny stromů prorostlé cestou jsou jako vyschlé ruce napřahující se po nohách poutníků
drobná louka ladným zákrutem zdobí svah nad řekou
přes mohutné hučení vody je sotva slyšet jemné cvrlikání ptáků
v prohlubních velkých kamenů se dosud po dešti drží voda
řeka zpívá symfonii tisíců hlasů, každý proud má svůj vlastní vokál
hladina se na slunci leskne jak nejčistší stříbro
ve svazích veliké polomy, co kdysi rozkácela vichřice
cestou je koryto nového potůčku, co se vine souběžně s řekou
ještěrka, motýli, pár včel a pavouk ve své síti
potok si nevybírá svou cestu, potok teče
zlato a purpur květů, růž maliní, modř borůvčí a zeleň, všudypřítomná zeleň
při zlézání příkrých stezek ke mně stromy laskavě napřahují své pomocné ruce
hukot mohutní a přepadává v mohutných kaskádách vodopádů do hlubin pod nimi
z výhně nemilosrdného slunečního svitu se vracím do stinných chladných mokřadů
šedotůňky ve stínu a tůňky zlato-stříbrné sluncem
vodopády perel a stříbrných střípků
nahoře nad řekou křik peřejí postupně umlká, krása je však s výhledem velkolepější
šum peřejí se nenápadně vynořuje zpoza míjejících kmenů
zdálky je možné si řeku splést s šuměním lehkého vánku rozechvívajícím listoví
sametové kožíšky mechu
rozevřená náruč kapradin
jemné cvrlikání ptáčků už přehlušuje sotva postřehnutelné šeptání řeky kdesi dole v podlesí
slunce tu a tam nesměle vykukuje zpoza načechraných oblak
kořeny sousedních stromů jsou vzájemně propletené jako osudy dvou lidí
ohlušující hukot vodopádů vystřídalo ohlušující ticho
občas se s tichým ševelením vánek prožene letní trávou nebo zazpívají nedostižní obyvatelé oblohy
ta tam je vůně vlhkého jehličí a hub a vody
idylicky zvučné ticho přírody narušuje halas lidí a hřmot aut
civilizace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 norths norths | Web | 20. června 2015 v 23:50 | Reagovat

půjčka brno bez registru :-)

2 vanuatu vanuatu | Web | 28. září 2016 v 6:43 | Reagovat

půjčka online dubňany :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama