Úryvky krásna

17. srpna 2011 v 15:28 | Jehane |  Žvatlání
Procházela jsem se zahradou a zahleděla se do koruny vysoké třešně. Pnula se nade mnou jako letitý velikán. Kůra jejího kmene byla rozbrázděná plynoucími roky. Zavřela jsem oči a pohladila ji. Byla zdrsnělá a přitom tak jemná. Tolik pamatovala, byla dávno mrtvá a zároveň v ní proudilo tolik života.
Bylo to tak příjemné lehnout si do heboučké vyhřáté trávy, probírat se jejími jemnými stébly, tak příjemné jako pohlazení. Vítr si pohrával s mými vlasy, vískal je a láskyplně čechral.
Květy sedmikrásek se jemností mohly rovnat kožíškům mladých králíků a mrštnost ještěrky, která se nejprve zvědavě dívala na mou nastavenou ruku a pak se jen zakmitla a zmizela v mechu, mi brala dech.
Zpěv těch malých, drobných, téměř neviditelných, neustále švitořících ptáčků mě naplňoval pocitem sounáležitosti, něhy a nevýslovné krásy. Celá jsem tím pocitem přetékala, jako rybník, kde kapka navíc znamená otevření stavidel.
Chvíli jsem se dívala na kachnu a kačera, kolébali se na hladině malého rybníčku, občas si vyměnili pár slov, občas mlčeli. Dokonale si rozuměli, jako manželé, kteří se dávno věrně milují. Nakonec spolu odletěli, bok po boku.
Na ruku mi usedla muška. Svým sosáčkem zkoumala povrch mé kůže, kousek popošla, zalechtalo to, musela jsem se zasmát, ale nechala jsem ji, ať si zkoumá.
Zaslechla jsem zabzučení včely, šplouchnutí vody - jak do ní skočila žába, cvrlikání, zaštěkání psa, šumění nových lístků v korunách starých vrb, třešní, jabloní a bříz, lehounké, sotva postřehnutelné zašustění trávy - jak se o sebe otřelo pár zelených stébel, na tváři jsem cítila příjemné teploučké, nesmělé doteky slunce, ve vlasech mě vískal vítr. V přírodě prý nalezneme ticho, ale já jsem dnes slyšela téměř ohlušující rámus.
A to byly jen úryvky krásna ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 17. srpna 2011 v 21:45 | Reagovat

Krásný dech beroucí okamžik. :-)

2 Monika Monika | 8. září 2011 v 21:22 | Reagovat

Krásné!!!Tyto řádky vybízí vnímat svět okolo sebe s větší pozorností, ponořit se do té krásy a zároveň ptát se po Zdroji...

3 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 9:28 | Reagovat

Lyriko, ó ty proradná lyriko, nic se v tobě neděje, a přesto překypuješ dramaty!
Hernajs! Mám se učit a ne přemýšlet nad zpracováním Básníkových příhod s ročními obdobími. :-D

4 Jehane Jehane | E-mail | Web | 6. května 2014 v 20:59 | Reagovat

[1]:, [2]: S obrovským zpožděním posílám díky za nahlédnutí!!!

5 Jehane Jehane | E-mail | Web | 6. května 2014 v 21:02 | Reagovat

[3]: Jeden z mála mých pokusů o lyrickou prózu. Zvláštní je, že když jsme se takové věci učili onehdá ve škole, přišlo mi to jako děsná patlanina, která nemá ani hlavu ani patu a je to věc nadmíru zbytečná... Jak se člověk ve stáří mění! :-D Díky za zastavení u mého dílka :-)

6 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 6. května 2014 v 22:16 | Reagovat

[5]: Vůbec není zač ;-) U Kvality se ráda zastavím na kus řeči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama