Prohání se, když sníh taje,
pod kopýtky laní.
Stéblo trávy píšťala je,
vánek rozechvívá ji.
Roztáhne křídla
a odletí
pod letními mraky
k zamrzajícímu jezírku.
A obletí třikrát zem.
Snad srazí se i s podzimem,
než jaro zas vykouzlí úsměv
na rašící trávě.