Vydrž, jen vydrž ještě!
Neshazuj listí!
Proč přicházíš tak brzy, omamná sílo,
nutící do plískanic, studena a nevlídna?
Zadrž, neshazuj listí!
Proč bereš nám slunce
a osiřelá pole nutíš umírat?
Posečkej!
Nebarvi koruny žárem večerních sluncí a zlatem šperkovnic.
Ta síla je jako slunce, jako sám čas.
Nezadržíš ji úplatkem ani vztaženými dlaněmi prosebníků.
Je neúprosná, snad i krutá, třebaže nechtěně.
Ale přesto nám dává i naději,
že přejde zima i noc
a ráno se zpoza jemné opony zrodí nový den.