Podzim
... karmín a jantar blyštící se v přídechu zlatistého oparu
...osiřelé větve dřevěných kostlivců hartusící v mrazivém severáku
... hluboké brázdy prázdnoty a drobounká stébla nového ozimu
...listí snášející se k zemi jako okvětní lístky růží na hlavy prochladlých svatebčanů
...bílý kůň svatého Martina cválající k západu sluce
Milí čtenáři, napadlo mě, že bych ke každému příspěvku připsala krátce něco o jeho původu (teda pokud nějaký bude - občas se to vylíhne tak náhle, že ani není, co k tomu říct). Těchto pár řádků vzniklo za jednoho krásného, teplého, slunečného podzimního dne, kdy jsem byla na výletě za svými předky - řeč je o dušičkovém týdnu. Zavřete oči (nebojte, neodcházím :D ) a zkuste si představit to, co jsem tady popsala. To všechno se vejde do obrazu jednoho listopadového odpoledne, a ještě mnohem víc, jen to umět popsat slovy ...
Moc povedená básnička!