Seznamte se, můj kamarád Evžen

9. prosince 2011 v 20:41 | Jehane |  Povídání
Určitě to znáte, klasická situace. Vyluxujete celý dům, všechno je špígl-nýgl a tip ťop, záclony vyprané, podlahy vydrhnuté do čisto-leskla a celý dům voní citronovo-savovou svěžestí a bílou silk aviváží. Sotva si jen pomyslíte, že máte konečně celičký voňavý, útulný a veskrz čisťounký dům jen a jen pro sebe, už jsou tady. Nezazvoní, nezaklepou, dokonce se ani neobtěžují předem zavolat, jestli jdou vhod - oni ale vlastně nikdy nechodí vhod - a hned je bez varování najdete, jak se vám rozvalují v posteli, zevlují někde v koutě, či ti nejdrzejší se vám kliďánko zabydlí rovnou ve vaně. Nejčastěji je však najdete, jak prohledávají spíž, taky aby ne, jsou to přece ukázkové, klasické případy a kam by asi takový klasický, ukázkový případ mohl strčit hlavu ze všeho nejdřív, že?

Nebo tenhle. Určitě to znáte, zrovna nutně potřebujete na záchod, otevřete dveře, a v ten moment zjistíte, že už vás někdo předběhl. Sedí si tam rozvalený a kouká na vás asi stejně tak vyjeveně jako vy na něj. Řeknu vám, nebývá to příjemný pohled, snad jen ti otrlejší to přejdou bez ohlušujícího řevu a bezhlavého úprku do bezpečí.

A tak jsem se seznámila s Evženem. Musím se přiznat, že jsem podobné jedince až do nedávna opravdu nesnášela. K ničemu nejsou, dělají nepořádek a nikdy vám s ničím nepomůžou. No jo, abych jim nekřivdila, tak občas teda zlikvidují nějaký ten hmyz, který jim otravně bzučí kolem hlavy tak dlouho, až se naštvou a jednoduchým lstivým chvatem ho znehybní. To je ale asi tak jediné, čím čas od času přispívají k hladkému chodu domácnosti.

Když jsem však poprvé potkala Evžena, bylo to trochu jiné, pocítila jsem k němu jistý vztah. Tak dobře, asi jsem nebyla úplně nadšená z toho, že mi okupuje záchod zrovna ve chvíli, kdy bych jej docela ráda okupovala já. A vlastně, kdo ho sem zval, že se nám tady tak drze zabydlel?! Samozvanec jeden samozvaný! Nicméně po počátečním šoku - vyděšený křik se nekonal, zasekl se někde v okolí hlasivek a najednou nemohl dál - jsem si řekla, ale však on se zase za čas ztratí, jako všichni ti ostatní. Vždycky nakonec odešli. Nikdo u nás nevydrží dlouho.

Když se mi ale zazdálo, že už na tom záchodě nějak moc vysedává, a pokusila jsem se ho odtamtud vyhnat, zpanikařil, chudák. Asi se vyděsil ještě víc, než se obvykle děsím já, když doma potkám cizího vetřelce. Ten tajtrlík vám začal pobíhat po celém záchodě jako nějaké třeštiprdlo a, světe div se, dokázal mě tím rozesmát! To se mi ještě nikdy nestalo. A pořád se nějak nemohl rozhodnout, jestli se zašije někam do kouta a bude tam se mnou (což mě zrovna moc nebralo, ale vysvětlujte jim to), nebo jestli se pokusí prosvištět okolo mě a zmizet v nejbližších otevřených dveřích (čemuž jsem po pravdě taky nebyla moc nakloněná, protože náš záchod se nachází v docela uzounké místnosti, a svištět okolo mě, to teda ani náhodou). Nakonec se přece uklidnil, tedy v tom smyslu že už se nesnažil v panice utopit v záchodové míse, či se sebevražedně vrhnout do odtoku v umyvadle, teď se chudák třásl zalezlý někde za záchodem a já mu zle pohrozila, že jestli se jen hne a bude na mě nevhodně zírat, naštvu se a šlápnu mu na nohu, a vážně mi bude jedno na kterou!

Výhružka zabrala. Toho dne už jsem ho neviděla. A věřte nebo ne, skoro mi to bylo i líto. Dokonce jsem tomu třeštiprdlu chtě nechtě musela dát i jméno. Nepředstavil se, no. Takový nezdvořák! Vecpe se vám do bytu, nepozván, ani ruku vám nepodá - i když po pravdě, s někým takovým bych si asi nechtěla potřást rukou ani ve snu, říkejme tomu noční můra. Nu což. Oslovujme a volejme ho prostě Evžen. "Vítej mezi námi, Evžene." (- sborově). Když s námi chce bydlet, bude si na přezdívku muset zvyknout.

A další den jsem se s Evženem na záchodě potkala zase. On tam snad strávil celou noc! To tedy musely být zažívací potíže, to vám povím. Asi bych ho příště neměla tolik strašit, že mu šlápnu na nohu, zřejmě ho to příliš vyděsilo a celou noc ... však víte, co tam asi tentočkoval. Chudák malý Evžen. Třásl se za odpadkovým košem, až se mu nohy komíhaly. Tak jsem se k němu naklonila, že ho aspoň pozdravím. Malinko povylezl. Laškovně jsem po něm foukla, ale po probdělé noci toho na něj asi bylo příliš. Vystrašeně se odsunul zpět do závětří.

Bohužel, ten den se k nám do domu přistěhoval i Evženův kamarád Květoslav. Byl to snad ten nejodpornější a nejvyhublejší Květoslav s dlouhýma nohama, jakého jsem kdy viděla. Doufám, že mi nebudete vyčítat, co jsem byla nucena udělat. Když už jsme měli doma nastěhovaného Evžena, nemohli jsme si dalšího strávníka dovolit. Musela jsem ubohého Květoslava nemilosrdně zabít. Holýma rukama to nešlo, to dá rozum. Tak jsem na něj vzala knížku a několika ranami jsem jej rozmlátila na kaši. Na zdi po tom incidentu zůstala nepěkná skvrna.

Evžen mi to neodpustil. Od té doby se mnou nemluví. Vlastně jsem ho už dlouho ani nezahlédla. Možná že se v nestřeženém okamžiku vyplížil ze záchodu a zmizel neznámo kde. Tímto bych se mu tedy chtěla upřímně omluvit, protože nevím, jestli se s ním ještě vůbec někdy shledám. Snad si to jednou přečte.

Promiň, Evžene, ale dalšího pavouka už v domě prostě nechci!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KatyRZ KatyRZ | Web | 12. února 2012 v 21:04 | Reagovat

Projekt:Kritika
Hezké. Pobavilo. Opět popisuješ každodenní všednost nevšedně a tady musím říct, že tak nějak přirozeněji, než v případě kola. Co se týče charakterů postav :D - musím říct, že popsáno velmi výstižně. K tvému jazykovému umu se snad už podruhé nemusím vyjadřovat ;).

Jen se tě zeptám, jestli už jsi zkusila s žádostí o výměnu hodnocení oslovit někoho z ostatních přihlášených? ;)

2 Jehane Jehane | E-mail | Web | 13. února 2012 v 10:28 | Reagovat

Ahoj, děkuju za zastavení. To jsem moc ráda, že tě povídka pobavila! Zatím jsem s žádostí o kritiku ještě nikoho neoslovila, protože mi do toho vlezlo nečekané opakování zkoušky (zkoušky jsou prevíti!!!), takže z časových důvodů z toho nakonec sešlo. Ale teď už mám konečně hotovo, takže se do toho pustím ;)[1]:

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 13. února 2012 v 12:27 | Reagovat

[2]: Oki. Jen jsem zvědavá, jak fungujem, či nefungujem ;).

4 Tina♥ Tina♥ | Web | 13. února 2012 v 15:21 | Reagovat

ahoj, písala si mi k mojej poviedke http://biffiny.blog.cz/1110/o-kosi-a-jeho-smetoch-i-pribeh-obalu-od-cokolady či si nevymeníme kritiku. Ja by som aj súhlasila, tak ti túto tvoju hneď aj ohodnotím :)

Tvoja poviedka bola veľmi prehľadná, dobré členenie na odseky (a na rozdiel od veľa ostatných je to členenie aj logické). Striedaš dlhé a krátke vety, za čo by ťa moja učiteľka určite pochválila. Vyberáš si dobré slová a nevšimla som si, že by sa v krátkych úsekoch opakovali. Dobre skladáš vety, nemajú stále ten istý slovosled. Ale čo mi vadí, je to, že si nedala priamu reč. Bolo by to lepšie :)
Pekne si opísala prostredie, veľmi dobre som si to predstavila.
Tvoj príbeh je celkom dobrý, podobný som ešte nečítala :). Aj keď to nie je nejaký strašne napínavý dej, je pekne podaný a nie je nudný. Avšak nepáči sa mi záver (odsek pred poslednou vetou). Takých som už videla strašne veľa a jednoducho sa mi to tam nehodí. Lepšie by bolo napríklad namiesto vety ,,chcela by som sa mu ospravedlniť" napísať ,,je mi to ľúto, ale ďalšieho pavúka už v dome jednoducho nechcem".
Celkovo sa mi príbeh páči, je zaujímavý a nevlečie sa. V budúcnosti by som ti odporúčala pridať aj priamu reč a možno viac zvolacích a opytovacích viet. Inak je to jedna z tých poviedok, ktoré keby sa niekto rozhodol zozbierať a vydať, kniha by sa predala kvôli každej z nich!

5 Jehane Jehane | E-mail | Web | 14. února 2012 v 20:33 | Reagovat

Ahoj Tino,
mockrát děkuji za kritiku. Nad přímou řečí ještě určitě pouvažuju, zatím mě moc nenapadá, kam ji zařadit, ale možná s odstupem času sama zjistím, kam by se hodila ;)
A s tím posledním odstavcem - já vím, že je děsně kýčovitý, ale ona to měla být spíš taková parodie na všechny ty omluvné dopisy a tak. Asi to tak úplně nevyznělo...
Každopádně děkuji, zase mám nad čím přemýšlet :)[4]:

6 Dorray Dorray | E-mail | Web | 26. února 2012 v 22:56 | Reagovat

Určitě si můžeme vyměnit kritiku. :) Do týdne (nejvíce dvou) ti ji pošlu. Chceš sem nebo do mailu?

7 Jehane Jehane | E-mail | Web | 27. února 2012 v 12:22 | Reagovat

Klidně mi ji můžeš hodit sem :) Budu se těšit[6]:

8 Dorray Dorray | E-mail | Web | 3. března 2012 v 16:12 | Reagovat

Tak se vrhneme na kritiku v rámci projektu kritika.

Povídka je kraťoučká a svižná. Text plyne a nikde jsem se příliš nepozastavoval (Ať už nad nesrovnalostmi stylistickými, pravopisnými nebo dějovými). Vypadá to, že nepíšeš poprvé a už to trochu v ruce máš. Nepoužíváš neohrabaná sdělení a kostrbatý slovosled.

Co mi v povídce chybělo, byla ale nějaká pointa. Moment, kdy bych si řekl, Aha, tak takhle je to. To jsem si nemyslel. Konec spíš tak vyplyne do ztracena, což je podle mě škoda. Myslím, že ta tečka na závěr by chybět neměla. (I když já to také často nedodržuji a možná ji tam pro sebe i vidíš)

Na tak krátkém prostoru určitě není příliš možností k přiblížení postav, ale nebál bych se vhodnými přirovnáními případně popisy pavoučka čtenáři přiblížit - sepnul huňáté nožičky, jako by mě prosil, abych ho už netrápila... Zdálo se mi, že laškovně zamrkal alespoň jedním ze svých oček.. atd. I když tohle je samozřejmě už jen a jen na tobě.

Jinak pro úplnost - nečetl jsem předchozí kritiky, abych nebyl ovlivněný, takže se omlouvám, jestli se opakuji. :)

9 Jehane Jehane | E-mail | Web | 5. března 2012 v 18:44 | Reagovat

Ahoj, mockrát děkuju za kritiku. Určitě se na to ještě podívám a pouvažuju, jak by se to dalo vyspravit. To laškovné zamrkání je dokonalé :D Pokud na tenhle obrat nemáš autorská práva, tak bych ho tam, s dovolením, možná i zakomponovala ;)[8]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama