Ze včelího vosku

2. ledna 2012 v 19:16 | Jehane |  Básnění
Svíčka v křivé misce dohořívá.
Knot se krátí
až úplně nakratinko.
Poslední záchvěvy skomírajícího plamene,
rovně plápolá,
tak rovně, jako dým z dýchavičného komína
za bezvětří.

Co se zbylým voskem?
Ještě naposledy vylít rozbředlou hmotu,
to aby se knot předčasně nezadusil.
Rozlévá se všude kolem.
Vyhodit jej?
Co s ním?

Tak co se zbylým voskem?
Jednou roztavený
ztratil vznešenou podobu včelích plástů,
ubohý, nevzhledný.
Bez vyhořelého knotu
k nepotřebě.

Knot se zkracuje,
ještě víc...
Knotek.
Knoteček.
Uhasíná,
zaprská
a čadí.
Utichl.

V křivé misce
tuhne voskoviště.
Místnost se zalyká přítmím.
I poslední kroužek dýmu je ten tam.
Jen jemná vůně
ještě chvíli poletující vzduchem
dává tušit,
že kdysi hořel plamínek.

Je ticho.
Je tma.
Je vůně minulosti.

Zítra najdu provázek
a ze starého vosku
dám život nové voskovici.



Těchhle pár řádků se mi zabydlelo v hlavě, když jsem doma nedávno pálila krásnou, vysokou svíčku ze včelího vosku. Hořela silným plamenem a linula se z ní slaďounká medová vůně. Občas od knotu rozverně odlétla jiskřička a já věděla, že o tom rozhodně musím napsat. A toho vosku po ní zbylo opravdu hodně!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama