Pozorovat obilí, jak zraje,
a mlčky hledět do duší.
S Monetem se kochat krásou kraje,
jenž přítomnost mou netuší.
Přemýšlet nad plujícími oblaky
a laskat vítr ve vlasech.
S rozedněním vítat v sadu ptáky
a na hřebenu skály tajit dech.
Nejtišší ticho v sobě vyhledat
a loutnu schovat ve větvích.
Ukrytá v kvítí snít a posečkat,
až její struny rozezvučí smích.
Mít radost z chvil a okamžiků
a dlaněmi obzor pohladit.
Pocítit volnost námořníků,
nadechnout se...
... a prostě žít.
Pozn.: Tak dobře, přiznám se, tahle je ze včerejška, ale psala jsem ji až večer, na koleně. Něco takového se zrodí při četbě citátů, když je mysl otevřená a vnímavá...
Ticho osvobozuje.