Duben 2012

Tančím ve větru

29. dubna 2012 v 21:41 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků

Tančím ve větru

Chce se mi tančit
v rytmu rozkvétání
houpat se do taktu
jak větve akácií
v chladivém mistrálu
podmanivě se zavlnit
jak stébla srhy
v lehké bríze
a z vlasů
mi budou pršet
okvětní plátky
jabloní

Pohledem
tvých zelených očí
plním se
až po okraj
podívej, slunce zapadá
do tvého nitra
až zítra znova vyjde
zase se tvé zelené oči
upřeně zahledí
do všech koutů
mého vědomí


PS: Dneska s podvečerem bylo venku tak krásně! Techhle pár slov si mě našlo kdesi pod jabloněmi, když jsem se hluboce zadívala do zelena...

Bohdančina píseň hledání

24. dubna 2012 v 14:19 | Jehane |  Jejich hlasy mými ústy
Včera jsem ji začala a dneska dokončila. Ještě včera vypadala úplně jinak a měla se ubírat docela jiným směrem. Například jsem měla v plánu zmínit se o tom, jak Bohdanka hledala radu u vody, větru, slunce, ale nakonec jsem to podala trošku jinak. Snad se vám bude líbit tenhle můj střípek z mé oblíbené brutálnější české pohádky - určitě už každý z vás ví, o kterou pohádku jde ;)



Bohdančina píseň hledání


Člověk mi moudře neporadí,
zpívání ptáků nerozumím.
K domovu obrátit mě svádí
zarostlé rozcestí za rozcestím.

Poutnice, zkus se otázat stromů -
- ve větvích ptáci hledají náruč.
Spatřit jen pírko, vedla bych je domů.
Ach, větře, nauč mě létat, nauč!

Zanechej starosti ve vodním snění,
v zapomnění, co po říčce plyne.
Jsou-li teď krkavci, pomoci není.
Co včera znali jsme, sotva dnes víme.

Poledne míjejí, půlnoci hynou.
Sedmero košil tě do dlaní pálí.
Své bratry ztratilas matčinou vinou,
znáš snad lék na kletbu, která je halí?

Zoufám si. A už se zase stmívá.
Bojím se, že ve tmě hledám stín.
Není-li rada, pak naděje zbývá ...
Najdu vás, bratři, a zachráním!

Oděn v zlatohlavu

23. dubna 2012 v 21:50 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků

Oděn v zlatohlavu

Od vztažených paží
k nohám skrytým v blátě
deštěm, co zem svlaží,
odívá se zlatě.

Troufá si, to býlí -
- ve slunečním hávu!
K zemi květy chýlí
oděn v zlatohlavu.

No co by, už je zase večer a Jehance to básní jako pominuté. A jestli se dneska dostanu i k tomu, abych šla taky spát, inu to se ještě uvidí. Múza se dneska zase rozšoupla :D

"Sbohem" Jany Eyreové

18. dubna 2012 v 18:31 | Jehane |  Jejich hlasy mými ústy
Nedávno jsem objevila seriál Jane Eyre z r.1983 a okamžitě jsem se bezhlavě zamilovala do pana Rochestera. No a pak tak nějak vznikla tahle neumělá a nedokonalá báseň. Některé obrazy jsem použila přímo z filmu. Tak třeba se bude někomu líbit :)


"Sbohem" Jany Eyrové

Já nepoznala lásku
a nevím, co je žárlivost.
Pravdu měl, kdo řekl,
že pod mými víčky chlad se narodil.
Jsem v kutně zahalená ctnost
s růžencem na opasku.

Zažila jsem pár krásných chvil.
Teď prázdnota zbyla mi tu.
Musím vás opustit!
Zrazená se zpustošeným srdcem.
Truhlici něžných citů
kdosi mi hrubě vyplenil.

Usedá prach v mých šlépějích.
Nevím, kam jít, a nevím, zda bdím.
Tuším, že zanedlouho
v ústraní utichne život můj.
Stačí! Už dost! Asi zešílím!
V uších mi stále zní její smích...

Kéž vítr z planin odvane
mé "sbohem" k sadům thornfieldským.
Jestli se znova tážete,
zda milovala jsem vás, či váš pozlacený stín,
znovu vám věrnost potvrdím.
Zpět se však nevrátím. Už ne.

Sbohem, Edwarde!