Včera jsem ji začala a dneska dokončila. Ještě včera vypadala úplně jinak a měla se ubírat docela jiným směrem. Například jsem měla v plánu zmínit se o tom, jak Bohdanka hledala radu u vody, větru, slunce, ale nakonec jsem to podala trošku jinak. Snad se vám bude líbit tenhle můj střípek z mé oblíbené brutálnější české pohádky - určitě už každý z vás ví, o kterou pohádku jde ;)
Bohdančina píseň hledání
Člověk mi moudře neporadí,
zpívání ptáků nerozumím.
K domovu obrátit mě svádí
zarostlé rozcestí za rozcestím.
Poutnice, zkus se otázat stromů -
- ve větvích ptáci hledají náruč.
Spatřit jen pírko, vedla bych je domů.
Ach, větře, nauč mě létat, nauč!
Zanechej starosti ve vodním snění,
v zapomnění, co po říčce plyne.
Jsou-li teď krkavci, pomoci není.
Co včera znali jsme, sotva dnes víme.
Poledne míjejí, půlnoci hynou.
Sedmero košil tě do dlaní pálí.
Své bratry ztratilas matčinou vinou,
znáš snad lék na kletbu, která je halí?
Zoufám si. A už se zase stmívá.
Bojím se, že ve tmě hledám stín.
Není-li rada, pak naděje zbývá ...
Najdu vás, bratři, a zachráním!
Opět nezklamalo. A tuhle jsem i viděla!