O LÁSCE (ČEKAJÍCÍ AŽ... )
Tam
na břehu řeky
jsem nehnutě čekala,
voda pryč plyne
a vlnky se míhají,
až utopím vzpomínky
v kapce, co stékala
po tváři, po paži,
z dlaně pryč k peřeji.
Rozpoznám momenty
v nichž činy vhodné jsou?
Kdy řeky veškeré
pochyby odnesou?
Pak
vyběhnu za touhou,
chytím ji za šaty,
vyslovím přání
a myšlenky srdce.
Možná, že do roka
zaslechnu klepání...
Ze dveří vyjdu vstříc
podané ruce.