Via Irelandia - HOWTH

8. listopadu 2012 v 20:26 | Jehane |  Via Irelandia - Výňatky z deníku Popelky

HOWTH

Nyní bych vás ráda pozvala na výlet do Howth, což je taková pomenší přístavní vesnička kus za Dublinem. Byla jsem tam dvakrát a schválně hádejte, kolikrát jsem celou tu scenérii viděla za slunného počasí... Ale zase na druhou stranu ty mraky a to rozvlněné divoké moře, ono to má něco do sebe. Je to zase něco jiného než takové ty rozněžnělé italské pláže nebo takové to čisťounké azurové moře v Řecku. Tady to moře bylo opravdu takové severské, divoké, bylo poznat, že si opravdu nenechá nic líbit a že si vždycky prosadí svoje ať už po dobrém, nebo po zlém.





Tak teď uvažuji, čím začít. Celou trasu podél pobřeží jsem prošla dvakrát, jednou směrem tam a podruhé zpátky. Takže ono je to vlastně fuk. Když se tedy vydáme z prvního kopce dolů po cestičce lemované kamennou zídkou (kamenné zídky jsou tady opravdu na každém rohu, tohle není mýtus jako zrzavé vlasy), dojdeme až k výběžku pevniny, která se zařezává do moře, a na tomhle výběžku se na nás šklebí maják. Rozhodla jsem se, že se mi majáky moc líbí. Vůbec celá ta atmosféra kolem nich je taková lehce tajemná, a když se v noci rozzáří, musí to být okouzlující.



A jdeme dál. Od výběžku se dostáváme na stezičku vinoucí se po okraji útesů. Nebojte, bylo to docela bezpečné, a té tabuli s nápisem "Pozor, nebezpečné útesy!" vůbec nevěřte. Je to normální turistická stezka s velice osobitým turistickým značením.

(ilustrační foto - tohle jsem našla až dole v přístavu. Jen jsem chtěla poukázat na originalitu irského značení...)

Kdybyste se totiž někdy rozhodli vyjít si v Irsku na procházku po nějakých turistických značkách, nedala bych ani zlámanou grešli za to, že byste se do pěti minut nenávratně ztratili. Vůbec to tam nemají tak krásně přehledné jako u nás doma v ČR, to mi věřte. Nicméně přestože značení bylo prapodivné, foukal na nás dotěrný větřík, sem tam sprchlo a stezička nad útesy byla "nebezpečná", moc se mi tam líbilo a stalo se to jedním z mých nejoblíbenějších míst v Irsku. Možná právě proto jsem tam byla hned dvakrát za celý svůj pobyt.

A tak se pomalu dostáváme z divoké přírody zpět do poklidné civilizace. Právě jsme v přístavu, který můžete zahlédnout v dálce za rozpadlým kamenným kostelíkem. Víte, jak voní ryby? Tak tady byste poznali, co to je, když ryby smrdí. Teda někteří to tak aspoň říkají. Mně to v přístavu docela vonělo, asi jsem divná. Každopádně rybiček tady bylo díky rybím trhům opravdu spousta, stejně jako všech dalších vodních potvůrek a lodiček, co je vozí. Taky se tady dal najít další maják, ale už to nebyla taková romantika jako když jsme ho potkali sedět na útesech, kol kolem rozbouřené moře... Ach! To moře! Bylo to parádně uklidňující, prostě jsem si sedla na kameny posetou pláž, poslouchala šplouchání drobných vlnek - právě máme příliv - a v ruce jsem žmoulala vyplavenou chaluhu. Řeknu vám, to je ale prapodivná konzistence, takového něco mezi slizem, želatinou a kusem listu. Jak tohle někdo může jíst, to nepochopím.

V dálce ještě můžeme spatřit Ireland´s Eye - ostrov, který se kdoví proč jmenuje Irské oko, přičemž oko mi nepřipomínal ani při mé nejbujnější fantazii.


No, čas se krátí a měla bych vyrazit hledat autobusovou zastávku. Tímto končím vaši prohlídku přístavní vesničky Howth posledním pohledem na zdejší kamenný kostelík a středověký hrad, který jsem zatím neměla tu čest potkat ve slunečním světle. A vy bohužel taky ne.

Doufám, že jste si se návštěvu v Howth podle mých popisků užili. Další fotky k tématu opět najdete v Galerii, sekce Howth :)

Jehane
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama