Via Irelandia - KULTURA (2)

28. ledna 2013 v 20:50 | Jehane |  Via Irelandia - Výňatky z deníku Popelky
STARBUCKS, NOČNÍ ŽIVOT A PIVNÍ BALADA

Do kapitolky "kultura" jsem se rozhodla zařadit i svoji čerstvě novou položku ve složce "hospůdky a oblíbené irské nápoje".

A to je třeba kafíčko Starbucks. Asi teď chcete namítnout, že to není žádné speciálně irské pití a že to najdete všude po celém světě, ale já vám na to namítnu, že máte vlastně pravdu. Jenže setkala jsem se s tím poprvé v Irsku a tak připisuji této zemi bod za úžasné pití! Už jste někdy vyzkoušeli Starbucks kafíčko? Rozhodně byste měli, protože podle mě je tohle to nejlepší kafe na světě. Možná taky proto je celosvětově rozšířeno. V ČR se však bohužel vyskytuje jen místy či ojediněle.


Dalším prostředím, kde se v Irsku tvoří kultura - když tedy pomineme ulice, jsou hospody. V Irsku dokonce existuje jediné slovo pro situaci, kdy zajdete do jedné hospody, vypijete jedno pivko, přesunete se do druhé hospody, vypijete buď to samé nebo vlastně cokoliv jiného, přesunete se do další hospody... Tomuhle se tady říká jednoduše "pubwalking" - v překladu chození po hospodách. No není ta angličtina krásná? Tak přesně tohle pubwalking jsem si samozřejmě musela jako správná Irka vyzkoušet taky.
Začala bych místem zvaným Temple Bar - je to zřejmě nejznámější hospoda v Dublinu, kterou najdete na jednom nároží ve stejnojmenné čtvrti. Tenhle podnik zabírá snad několik domů, labyrint sálů a dvorků, uvnitř je to opravdu hodně spletité. Ne že bych byla uvnitř, ale toto je všeobecně známá skutečnost. Asi jsem se trochu bála, že už bych nenašla cestu ven, tak jsem zůstala jen před vchodem a nechala se vyfotit párem úslužných Turků. Uvnitř je porůznu rozseto několik výčepů a není výjimkou, že v různých sálech lokálu hrají třeba dvě různé kapely naráz.


Hospody jsou samostatným fenoménem Irska, skutečnou součástí irské národní kultury. A myslím to vážně, víte že nejsem je nějaký propagátor nadměrného pití piva a dalších ethanolových roztoků (ať už koncentrovaných nebo dilutních). Irské hospody jsou, řekla bych, nejkulturnější podniky v Irsku. Teda když necháme stranou divadla a kulturní domy, kde to kulturou smrdí na sto honů. Hospody tady často slouží zároveň jako koncertní sály, kde se k produkci vystupujících bez zábran přidávají i štamgasti. V Irsku je prý taky docela problém zahlédnout pod odbraz opilého Ira, že by to bylo tím, že pivo v Irsku stojí aspoň pětkrát tolik co u nás?


Asi by bylo vhodné na tomto místě poukázat na dva druhy irského národního pití. Jedním je všeobecně (nebo aspoň myslím, že všeobecně) známé pivo Guinness. Laik - tedy donedávna i já - by s klidem řekl, že je to černé pivo, ovšem člověk zasvěcený při pohledu na sklenici zaznamená načervenalý višňový odlesk. Mohu-li přidat svůj osobní názor, pokud se nevyžíváte v hořkých pochutinách, vůbec si to neobjednávejte. Byla jsem přemluvena k odvážnému činu - už ani nevím, kdo je za to prapůvodně zodpovědný - že když už jsem jednou v Irsku, pak musím Guinness bezpodmínečně vyzkoušet a o tom se nediskutuje. Jistě víte, že já pivo nepiju. Tak jo, dala jsem si jednu malou skleničku a s velkým sebe záporem ji vypila do dna. Ale už nikdy víc, brrr. Věděla jsem, že to bude hořké, ale že až tak?!?!

(Možná si říkáte, co tam dělá ten Prazdroj... Inu to máte tak. Prostě jsem ve čtvrti Temple Bar otevřela první dveře, které jsem potkala, a ona to zrovna byla irsko-česká hospůdka. S českou obsluhou, pochopitelně ;)

Následuje pubwalking - tedy přesun z jedné hospody do kterékoliv další.

Tak jsem se přesunula. A tady jsem objevila krásy dalšího národního pití. Jmenuje se Cider a tento oproti Guinness vřele doporučuji. Cider se Irům opravdu povedl. Pokud bych jako laik měla posoudit jeho osobitou chuť, popsala bych ji nejspíše přiblížením na kombinaci jablečného juice, sprite anebo vinného střiku. Je to pití jemně perlivé, lehce sladko - kyselé, podává se chlazené a zvláště v letních měsících (které v Irsku sice nepotkáte, ale i tak to platí) je velmi osvěžující. Doporučuji vyzkoušet. V ČR se teď rozmáhá něco podobného, jmenuje se to Frisco a jeho chuť se Cideru velice blíží.

(Po tom Guinnessu už mám nějaký rozostřený pohled...)

Tak tedy: Sláinte! - Na zdraví!

V galerii jako vždy najdete další fotky k tématu. Doufám, že se vám irské hospůdky líbily, je to opravdu příjemný zážitek, takže vřele doporučuji - až budete jednou v Irsku, rozhodně nezapomeňte do některé z nich aspoň nahlédnout.

Jehane :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama