Březen 2013

Seznamte se s Šir Ha-Širim

31. března 2013 v 10:00 | Jehane |  Recenze

SEZNAMTE SE S ŠIR HA-ŠIRIM (שיר השירים)

Šir Ha-Širim. Že nevíte, co by to mohlo být? Takže vás opět trochu potrápím. Dnes jsem se rozhodla pro něco netradičního. Věřím, že sbírka básní, kterou jsem tentokrát vybrala, jistě potěší každého. Možná dokonce dá návod všem zamilovaným, jak vyjádřit své city k tomu druhému. Tento článek bude netradiční v tom smyslu, že vám nepředstavuji konkrétního autora - tedy vědci si nejsou stoprocentně jisti, že tyto básně skutečně napsal on, a i kdyby, nemohl je napsat všechny. Jejich stáří se totiž různí v rozpětí několika století. Myslím si, že ani při nejlepší snaze obyčejný člověk nemůže přežít víc než cca 100 let, takže si troufám říci, že co do otázky autorství mají vědci pravdu. Další autory však neznáme. A přesto si myslím, že básně tohoto typu zde nemohou chybět.

Seznamte se s Li Čching-čao

30. března 2013 v 10:31 | Jehane |  Recenze
SEZNAMTE SE S LI ČCHING-ČAO

Zdravím vás, milí čtenáři. Jaro už nám pomalu klepe na dveře, sníh se sice ještě snaží, ale ono ho to stejně brzo přejde. Už jste někdy viděli květy skořicovníku? Ne, teď ještě nekvete. Ale je to zajímavé - všichni určitě známe skořici, takové ty zatočené hnědé ruličky anebo pomletý prášek, ale málokdo si ke skořici přiřadí strom, natož květy. Jsou drobné, nenápadné, vlastně skoro obyčejně všední. Ale když se na ně zadíváte zblízka, objevíte v nich jedinečnou, něžnou krásu, která pohladí duši. A přesně takové pocity mi navodily verše další básnířky, autorky sbírky Květy skořicovníku, kterou vám dnes představuji. Přeji vám příjemný zážitek :)

Šeptá si obloha se zemí

28. března 2013 v 12:01 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
To máte tak, člověk chce jít spát, ale nemůže usnout, protože za okny je bílé fuj a od toho bílého fuj, které tam už tak měsíc nemá vůbec co dělat, se odráží světlo z pouličních lamp a tak má ten člověk v pokoji světla skoro jak za bílého dne. No a co člověka v takovou chvíli napadne chytřejšího, než vzít tužku a papír a pořádně tomu bílému fuj písemně vynadat...


Šeptá si obloha se zemí

Zase je ve vzduchu prosvětleno
půlnoční záře
do oken se vtírá
probouzí tváře
dnes dlouze, dlouze usínám

Tisíce modrých kvítků

27. března 2013 v 16:45 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Nějak poslední dobou pozoruji, že se mi čím dál tím víc líbí všední, drobounké, modré luční kvítky. Napadla mě, že bych o nich mohla napsat, samozřejmě ne o všech, jen pár vyvolených :)


Tisíce modrých kvítků

Tisíce modrých kvítků,
jak nebe nad východem
a oči pomněnek
rosou uplakané.

Pouštím draka do Maroka

18. března 2013 v 20:11 | Jehane |  Básnění
To se to blbne, když je za okny odporná zima, ale doma příjemně hřejivo :)


POUŠTÍM DRAKA DO MAROKA

V šálku mám
zelený čaj
s (údajně) marockou mátou
snad že v Maroku
mají mátu zelenější

Dnes se mám
sama pro sebe
nikam se neženu
po severáku za okny
vypouštím myšlenky
na dlouhém provázku
do dalekých zemí
aby si ohřály prsty
od bronzových písků
a pochytily moudrost
beduínů

V šálku mám
zelený čaj
s mátou
která prý je z Maroka
a i kdyby nebyla
přesto čaj do dlaní
příjemně hřeje


Vlak ospalých očí

6. března 2013 v 19:25 | Jehane O´Tee
Takhle po ránu, sama nevyspalá, píšu si do notesu... Přestože až tak brzké vstávání ráda nemám, ten výhled z okna na rozednívající se nebe byl nádherný.


VLAK OSPALÝCH OČÍ

Ráno zdravím se jen
s graffiti na zdech
vlak ospalých očí
hladové kafe v ruce
v obličejích příběhy z polštářů
myšlenky stále ještě ve snech

víčka v křečích přivřená
příliš mnoho světla!
nechte nás spát

hlupáci
podívejte se na laně
jak se pasou
a slunce
které lechtá zemi pohledem

co víc si můžeme přát

Bludné kamení

5. března 2013 v 20:25 | Jehane O´Tee |  Leporelo
Na každého to občas trochu padne. Pak je nejlepší se z toho vypsat... nebo vyspat?


Bludné kamení

Schovávám smutky
pod bludné balvany
schovám-li jeden dnes
můžu dál bezstarostně žít

Poslední samuraj

4. března 2013 v 20:49 | Jehane O´Tee |  Jejich hlasy mými ústy
Tak se mi to konečně podařilo dát dohromady! Už asi půl roku se snažím napsat báseň k tomuhle úžasnému filmu. Je to film o spoustě obdivuhodných lidí. Nevím ale, do jaké míry se mi dojmy z příběhu podařilo přebásnit. To už musíte posoudit vy (a písemně, prosím ;)


Poslední samuraj

Měl oči tygra
Nezlomnost
a bojovnost
zuřivé raněné šelmy
mísily se v nich
s touhou po životě

Když se rozednívá

3. března 2013 v 20:39 | Jehane O´Tee |  Tisíce modrých kvítků


KDYŽ SE ROZEDNÍVÁ

Procházím ulicemi
ještě zmoženými
noční únavou
Jarní poslové
už se slétají domů
a cestou mi šeptají
cosi do ucha

Co říkají?
- ptáš se
Tiše!
ať je nevyplašíš

Slova poletují
jak vločky z alabastru
Každé další
může jejich křehkost
roztříštit

A od koho bych se potom dozvěděla
jak skončí příběh
psaný červánky
na oblohu

Supernova

1. března 2013 v 17:03 | Jehane O´Tee |  Leporelo
Přednáška z chemie ve mně dneska zanechala hluboký dojem. Především pak supernovy...


Supernova

Nespatřena
umírá
do sebe se hroutí
kdysi zářící srdce
pulsující životem
a teď vyhasíná