Seznamte se s Li Čching-čao

30. března 2013 v 10:31 | Jehane |  Recenze
SEZNAMTE SE S LI ČCHING-ČAO

Zdravím vás, milí čtenáři. Jaro už nám pomalu klepe na dveře, sníh se sice ještě snaží, ale ono ho to stejně brzo přejde. Už jste někdy viděli květy skořicovníku? Ne, teď ještě nekvete. Ale je to zajímavé - všichni určitě známe skořici, takové ty zatočené hnědé ruličky anebo pomletý prášek, ale málokdo si ke skořici přiřadí strom, natož květy. Jsou drobné, nenápadné, vlastně skoro obyčejně všední. Ale když se na ně zadíváte zblízka, objevíte v nich jedinečnou, něžnou krásu, která pohladí duši. A přesně takové pocity mi navodily verše další básnířky, autorky sbírky Květy skořicovníku, kterou vám dnes představuji. Přeji vám příjemný zážitek :)


VŠUDE JEN SNÍH
ze sbírky: Květy skořicovníku
(Na nápěv: Hrdost rybářů)

Všude jen sníh
a přece již cítím
jarní náladu.
Chladné krůpěje matně se lesknou
na křehkých pupencích
švestkových květů.
Sotva rozvité, jemně vonící,
jímavé půvabem,
uprostřed zahrady
září jak krásky,
jež s novou svěžestí
z lázně vycházejí.

Dnes večer Stvořitel
si nejspíš usmyslel
požádat lunu
o její nejkrásnější třpyt.
Naplňme po okraj
zlaté poháry vlahým vínem
a pijme bez obav.
Vždyť dnešní noc
slavíme krásu květů,
jež s jinými květy
nelze porovnat.


Rozhovor s Li Čching-čao

Dnes tady se mnou sedí básnířka Li Čching-čao. Mám za to, že v našich zemích nejste příliš známá. Můžete se nám krátce představit?
Samozřejmě, a ráda. Tak tedy začnu obecnějšími údaji, aby si čtenáři mohli vytvořit ucelený obrázek o světě, ve kterém jsem vyrůstala. Narodila jsem se roku 1084 v čínské provincii Šan-tung. Můj otec, vážený Li Kche-fej byl profesorem na Císařské akademii, mimo to byl také vynikající prozaik a člen literárního kroužku. Má matka byla básnířka. V době, kdy jsem žila, nebylo běžné, aby ženy byly vzdělané, natož aby byly vzdělané ve stejných oborech jako muži. Dnes vám to možná přijde zvláštní, ale tehdy to tak prostě bylo. Má matka se však tomuto pravidlu vymykala, protože její projev byl velice kultivovaný a ona sama byla vzdělaná. Mě samozřejmě rodiče vedli ke stejnému vzdělání, jakému se jim samotným dostalo, vyznala jsem se tedy v historii, poezii, kaligrafii, věděla jsem toho dost o hudbě a samozřejmě jsem uměla zpívat.

Prostředí, ve kterém jste vyrůstala, bylo tedy jistě velmi inspirativní.
Ano, v podstatě jsem vyrůstala obklopená literaturou - jak poezií, tak prózou. Já však byla po matce, měla jsem odjakživa blíže k básním. Naše zahrady přímo volaly po básnění - dům byl obklopen bambusovými háji a zahradami protékaly potůčky s křišťálovou vodou. Kdo by nebásnil v takovém ráji?

Někdo kdysi o vaší poezii řekl, že "pod jejím perem se všechno mění v hudbu." Jak tedy vypadala forma básní, které jste psala?
V mé době byly obvyklé tzv. básně zpívané. Poezie se tvořila na nápěvy písní, dbalo se na dodržení stejného rytmu a také se musel shodovat počet i délka slabik. Nebylo to právě jednoduché, protože jsem si musela hlídat každou slabiku a neustále počítat, jestli všechno sedí, dokonce jsem si při psaní pobrukovala melodie. Jak tedy říkám, nad psaním básní se muselo hodně přemýšlet, nedalo se tvořit stylem "tak tam hodím pár slov a bude z toho báseň."

Co bylo nejčastěji námětem pro vaši poezii? Kde jste brala inspiraci?
Psala jsem o tom, co jsem dokonale znala - o sobě. Do básní jsem vkládala své pocity, prožitky, okamžiky ze svého života, vzpomínky, zkušenosti, ale protože jsem milovala přírodu, hodně jsem psala také o ní.

Část svého života jste byla vdaná. Zmiňujete se ve svých básních také o svém muži?
Samozřejmě a spousta básní je také věnovaná jemu. Kvůli práci musel často odjíždět z domu daleko ode mě. Stýskalo se mi po něm, velmi jsem ho milovala. A tak vždycky, když mě přepadla inspirace, vzala jsem do ruky pero a na jemné hedvábí jsem napsala báseň. Ty jsem mu potom posílala. Napsala jsem také jednu trochu neobvyklou. Při vzpomínce na ni se stále ještě červenám. Jsou totiž témata, o nichž se v poezii staré Číny mlčí anebo hovoří jen v náznacích. A pokud už se o nich hovoří, pak to jsou výhradně muži. Já jsem přesto o jedné takové sladké noci napsala báseň. (stydlivě klopí oči)

Jak to ve vaší době bylo s kritikou od ženy?
Myslím, že to bylo stejné jako kdekoliv jinde. Bylo to tabu. Žena prostě neměla co kritizovat. Ale já jsem se prostě vždycky musela odlišovat. Tou dobou už jsem díky své poezii získala nějaké jméno mezi čínskou poetickou elitou, a tak jsem si trochu odborné kritiky mohla dovolit. Zaměřila jsem se na muzikálnost veršů, rytmus, krásu obrazů a čistotu vyjádřeného citu u vybraných autorů. Dobrá, tak tedy vlastně téměř u všech autorů, kteří se mi tehdy dostali pod ruku.

Děkuji za rozhovor ženě, která se ve své době nebála vyjádřit svůj názor. Bohužel nás opustila předčasně v roce 1151. Jak řekl jeden moudrý muž, tato básnířka stále zůstává v živé paměti, a i když nám z jejích děl zbyl pouhý fragment, její básnické dílo nebylo nikdy zapomenuto - o tom svědčí fakt, že je publikováno po celá staletí až dodnes.A já věřím, že si své čtenáře najde i mezi vámi.


NÁHODOU STALO SE
ze sbírky: Květy skořicovníku

Je tomu právě patnáct let.
Pod zářným úplňkem
básně jsme skládali
k oslavě květů.
Dnes stejné jsou květy,
stejný i luny svit.
Jen to, co kdysi jsme cítili,
už nelze procítit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rainbow Rainbow | 27. dubna 2014 v 0:59 | Reagovat

Lepší překlad Li Čching-čao je ve sbírce Jizvy rosy (přeložili Jan Vladislav a Zlata Černá). Ale Květy skořicovníku také ujdou, je to však takové podbízivé a nepříliš podobné originálu.

2 Jehane Jehane | E-mail | Web | 26. června 2014 v 14:29 | Reagovat

[1]: Děkuji za upozornění, pokud to někde seženu, moc ráda si básně přečtu a porovnám :-)

3 Rainbow Rainbow | 29. září 2014 v 11:51 | Reagovat

Máš tuhle stránku velmi pěknou, jen tak dál. ;-)

4 Jehane Jehane | E-mail | Web | 28. června 2015 v 12:03 | Reagovat

[3]: Děkuji za nahlédnutí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama