KDYŽ SE ROZEDNÍVÁ
Procházím ulicemi
ještě zmoženými
noční únavou
Jarní poslové
už se slétají domů
a cestou mi šeptají
cosi do ucha
Co říkají?
- ptáš se
Tiše!
ať je nevyplašíš
Slova poletují
jak vločky z alabastru
Každé další
může jejich křehkost
roztříštit
A od koho bych se potom dozvěděla
jak skončí příběh
psaný červánky
na oblohu
Dostala jsem se sem naprostou náhodou přes kamaráda... a tvorba mne velmi zaujala. Projdu to tu víc a určitě napíšu reakci, ale už teď vím, že například tato báseň bude patřit k mým velmi oblíbeným.