To máte tak, člověk chce jít spát, ale nemůže usnout, protože za okny je bílé fuj a od toho bílého fuj, které tam už tak měsíc nemá vůbec co dělat, se odráží světlo z pouličních lamp a tak má ten člověk v pokoji světla skoro jak za bílého dne. No a co člověka v takovou chvíli napadne chytřejšího, než vzít tužku a papír a pořádně tomu bílému fuj písemně vynadat...
Šeptá si obloha se zemí
Zase je ve vzduchu prosvětleno
půlnoční záře
do oken se vtírá
probouzí tváře
dnes dlouze, dlouze usínám
Bezhlesně sestupují na zem
zakleté deště
tajemně bílé
neusnu než tě
krajino třpytem neprostoupí
Šeptá si obloha se zemí
obě slovy zmámené
dnes blíže k sobě
přesto stejně vzdálené
a srdce rozbolavělé
... láskou
Tak krásně živé, tak aktuální. Líbí se propojení motivů v závěrečné sloce.
Vemlouvavé velmi.