Šeptá si obloha se zemí

28. března 2013 v 12:01 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
To máte tak, člověk chce jít spát, ale nemůže usnout, protože za okny je bílé fuj a od toho bílého fuj, které tam už tak měsíc nemá vůbec co dělat, se odráží světlo z pouličních lamp a tak má ten člověk v pokoji světla skoro jak za bílého dne. No a co člověka v takovou chvíli napadne chytřejšího, než vzít tužku a papír a pořádně tomu bílému fuj písemně vynadat...


Šeptá si obloha se zemí

Zase je ve vzduchu prosvětleno
půlnoční záře
do oken se vtírá
probouzí tváře
dnes dlouze, dlouze usínám


Bezhlesně sestupují na zem
zakleté deště
tajemně bílé
neusnu než tě
krajino třpytem neprostoupí

Šeptá si obloha se zemí
obě slovy zmámené
dnes blíže k sobě
přesto stejně vzdálené
a srdce rozbolavělé
... láskou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Motýlek Motýlek | E-mail | Web | 31. března 2013 v 18:39 | Reagovat

Tak krásně živé, tak aktuální. Líbí se propojení motivů v závěrečné sloce. :-) Vemlouvavé velmi.

2 Jehane Jehane | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 16:40 | Reagovat

[1]: Děkuji za nahlédnutí. Chtěla jsem tady mít 2 propojené příběhy v 1 - takové uvažování za oknem, a venku zasněžená noční krajina. Tak že by se mi to přece povedlo? :)

3 Motýlek Motýlek | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 17:46 | Reagovat

[2]: Myslím, že se to povedlo dokonale. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama