Přednáška z chemie ve mně dneska zanechala hluboký dojem. Především pak supernovy...
Supernova
Nespatřena
umírá
do sebe se hroutí
kdysi zářící srdce
pulsující životem
a teď vyhasíná
Hledám správné
poetické verše
ale existují vůbec takové
pro smrt?
Co se stane nakonec
když vybuchne supernova?
Hluboko v nocích jiných galaxií
a pustinách tisíců sluncí
nespatřen
zrodí se z ní
nový život