Nějak poslední dobou pozoruji, že se mi čím dál tím víc líbí všední, drobounké, modré luční kvítky. Napadla mě, že bych o nich mohla napsat, samozřejmě ne o všech, jen pár vyvolených :)
Tisíce modrých kvítků
Tisíce modrých kvítků,
jak nebe nad východem
a oči pomněnek
rosou uplakané.
To se jim zlé sny
o srpech zdály.
Teď už ty slzy
jistě popadaly
jim k nohám do trávy.
Tisíce modrých kvítků,
jak nebe při poledni,
čekanky podél cest
v kamení posázené.
Chceš čekat na znamení,
nechat se kterýmsi
sluncem vést?
Co potom najdeš
na konci cesty kvést?
Tisíce modrých kvítků
jak nebe pod hvězdami.
Každou z nich
drobounké rozrazily
tajně se snaží napodobit.
Hýčkají ohně na srdcích,
bělavý plamen,
ve tváři smích.
Tisíce modrých kvítků,
tisíce metafor,
každá z nich jinak modrá...