Miluju jarní deštíky! Je v nich něco příjemně uklidňujícího. A jak šeptají, jako by něco tušily...
Jen padej
padej do trávy
za krk na záda
jsem tomu ráda
roztloukej
roztloukej sucho
propukni v květy
polib mě na rty
prodchni vzduch
tisícem, tisícem moří
dej napít řekám
šepotem osvěž sluch
potom ti povím
jak srdce hoří
s popelem vlej se
do předtuch
Kanu do srdcí
skrz okna do duší
Vkrádám se obratně
Ulpím pak na plátně
Podepsán: Tvůj jarní déšť
Krásné verše. Mohly by se někdy i zaskvět na Klubu Snílků, jelikož je škoda takovouto báseň ponechat bloudit vodami internetu.