Seznamte se se Stéphanem Mallarmé

1. května 2013 v 10:00 | Jehane |  Recenze
SEZNAMTE SE SE STÉPHANEM MALLARMÉ

Tentokrát vám, milí čtenáři, přináším drobný náhled do prostředí francouzského symbolismu. Když jsem uvažovala, koho vám dnes představím, vůbec to nebylo jednoduché. Zdálo se mi, že autoři, kteří mi poslední dobou přišli pod ruku, až příliš zavání učebnicemi středních (a jim podobných) škol, a tím bych vás přece nemohla trápit. Tahle rubrika tady má být od toho, abyste si mohli přečíst něco, co by vás (doufám) mohlo zajímat a při troše štěstí taky inspirovat či aspoň pobavit. A pak, kde se vzal, tu se vzal, najednou se na některých z nepřeberného množství internetových stránek objevil právě Stéphane Mallarmé. Tak tedy prosím, nechte si chutnat :)



SONET

Když nad lesy v daleku pochmurně zima míjí,
zajatec svého prahu žaluješ,
náš společný náhrobek, marný sen, jenž
zůstal opuštěn, už pod věnci hlídá ti ji.

Zní půlnoc, neslyšíš, hodiny marně bijí,
se zrakem dokořán, štván bděním; dříve než
v hloubce své prastaré lenošky spočineš,
na můj Stín záblesky z krbu ještě lijí.

Kdo čeká návštěvu, ten přece nemusí
zasypat květy hrob. Ten kámen zvednu si
dlaní, ač z ní síla dávno vyprchala.

Duše bojácná, že ke krbu zas sednout mám,
mne stačí probudit, z Tvých úst kdyby jen vála
vzpomínka mého jména, šeptaná polotmám.



Rozhovor se Stéphanem Mallarmé

Stéphane, mohl byste se představit svým novým čtenářům? Prozradíte nám o sobě pár tajností?
Samozřejmě, jen uvažuji, co by tak čtenáře mohlo zajímat. Narodil jsem se v jednom z nejkrásnějších francouzských měst, jímž beze sporu Paříž je. Bylo to v roce 1842. Rostl jsem a studoval, nakonec jsem skončil jako středoškolský profesor angličtiny, ale zkoušel jsem i novinařinu. A nechával jsem si růst knír podle poslední módy. Byl jsem na něj pyšný, ale nejsem si jistý, jestli jej nynější čtenáři dokážou patřičně ocenit.

Věnoval jste se také psaní básní. Jaký směr Vás ovlivnil nejvíce?
V počátcích mé tvorby mě ovlivňoval především romantismus. Postupně jsem přešel k vlastní básnické filosofii a v mých dílech začal převládat symbolismus. Takže se dá říci, že mé první básně jsou mnohem více srozumitelné než ty pozdější.

Proč jste si vybral právě symbolismus?
Řeč symbolů a hudebnost verše jdou ruku v ruce. Je to něco, co se snad ani nedá slovy popsat. A přesto jsme se s dalšími básníky snažili o tom diskutovat. Zval jsem je k sobě domů a pořádali jsme pravidelná setkání. Já osobně za důležité považuji sny, představy, inspirace. Ty potom vkládám do básní, popisuji je pomocí symbolů. Vlastně se snažím nepsat konkrétně, ale tak, aby čtenář musel v básni hledat. A jeho fantazie mu potom na základě těchto symbolů vykreslí jeho vlastní sny a představy. Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč. A účinek básně pak není dán formou ani obsahem, ale dojmem, který vzbudila.

Takže jste slova v básních nevolil náhodně, jak by se mohlo na první pohled zdát?
To určitě ne, slova pro báseň je nutné pečlivě vybírat. A jen tak na okraj, víte o tom, že vrh kostek nikdy nezruší náhodu?

O tom jsem zatím neuvažovala, ale je to zajímavá myšlenka. Pojmenoval jste tak jednu ze svých posledních básnických sbírek, pokud se nemýlím.
To se opravdu nemýlíte. Dokonce je to úplně poslední sbírka, kterou jsem napsal a vyšla až po mé smrti. Vrh kostek je taková hra, není to ani poezie ani próza. Je to v podstatě jedna dlouhá věta, do které jsem vložil spoustu vsuvek. Jednotlivé kusy jsou rozloženy po stranách a mezi nimi je prostor, kde se slova mohou potkávat, pronikat, mizí a různě interagují. Ponechávám na čtenářově fantazii, jak si s tím poradí, každý v tom může vidět něco jiného, něco, co konkrétně osloví konkrétního člověka. Není to jednoduché dílo, není to ani dílo na jedno přečtení. Někteří je možná ani nikdy nepochopí. Je to prostě taková hra. A kdo je ochotný hrát si, ten se v ní najde.

Jedna z vašich básní byla také inspirací pro hudební námět, nemám pravdu?
Máte určitě na mysli báseň Faunovo odpoledne. Je to monolog fauna, kterému se zdál sen o dvou nymfách, jenže on už si po probuzení není jistý, jestli to byl jen sen nebo se to skutečně stalo. A tak přemýšlí, jestli má vůbec naději, že by je ještě někdy mohl uvidět znovu. Tato báseň se dočkala zhudebnění díky C. Debussymu v podobě jeho známého Preludia k Faunovu odpoledni. Tady máte výsledek mého snažení, kdy řeč symbolů v básni a hudebnost jdou ruku v ruce.
(Pozn.: Zájemci si mohou Debussyho skladbu poslechnout zde - http://www.youtube.com/watch?v=9_7loz-HWUM )


Tímto končím rozhovor se Stéphanem Mallarmé, kterému se jako pokračovateli Paula Verlaina dostalo té cti, že byl zvolen dalším "knížetem básníků". Tento neoficiální titul se uděluje ve Francii na základě pečlivého výběru z nejznámějších francouzských básníků (volbu provádějí přední kritici a univerzitní kapacity) a to vždy po smrti předešlého úřadujícího "knížete". Doufám, že se vám, milí čtenáři, rozhovor líbil a že vás třeba i inspiroval k tvorbě nových básní v novém duchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama