Občas mě tak napadají velice různorodá témata. Tentokrát klasická (nebo možná trochu méně klasická) lidovka:
Hej ty dívko z kopců,
hnědooká, prostovlasá,
hej ty dívko z kopců,
proč se nechceš smát?
Můj milý se žení,
láska pro mě není.
Chtěla jsem se vdát.
Hej ty dívko z kopců,
ve vlasech máš kvítky bezu,
hej ty dívko z kopců,
proč se nechceš smát?
Vzdala jsem se svého snu,
sotva teď klid naleznu.
Nemám si co přát.
A ještě valašku do ruky a hups přes ohýnek na kopcu, děvčico
Nu, vskutku lidovkové. Ovšem zdařilé. To by si i Maglaiz někdy zebroukala.