Konečně se mi podařilo dodělat báseň, kterou jsem rozpracovala ještě za dob, kdy jsem se líně povalovala v neskutečném vedru pod rozkvetlou lípou. Zdá se to být tak dávno a přitom od té doby uplynuly jen 4 měsíce!!! To to letí...
Světlo z jantaru
skrz květy lípy
a skrz zavřená víčka
mraky se proplétá
v koruně vyčká
po kapce kapka
z jantaru broušená
stéká se tiše
do mých snů
odkud zas zítra
vstane slunce
pod kterým stromem
je naleznu