Leden 2014

Tajemství jabloní

30. ledna 2014 v 14:46 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Nenapadají vás podobné verše, když se podíváte na koruny stromů dočista obalené ledem? V sluneční záři se jeví jako křišťály a drahokamy, zářivé a jiskřivé šperky z královských pokladnic. Ale oč jsou krásnější, když se obalí živými pestrobarevnými květy! Přesto, všechno má svůj čas a teď je právě čas křišťálů a drahokamů...


Tajemství jabloní

Už od rána hlavu kloní
pokorné slunce
v krkavčí říši
sní o květech na jabloni

Paprskem zlatých plamínků
bezděky křesá
v srdcích stromů
květ z křišťálových kamínků

A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část šestá

22. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka

DEN PÁTÝ

Máme tady pátý den a s ním přichází na řadu vycházka na Dachstein. Nejprve vás ale zavedu na Sardinii. Hned vám objasním, proč to beru takovou oklikou. Směrem k výšinám jsme se mohli vypravit buďto autem (a riskovat zavaření motoru či odpadnutí některé součástky - což není zas tak neobvyklý jev), anebo jsme mohli ve vesnici nasednout na autobus, riskovat cizí motor a v klidu se kochat okolím, ovšem za cenu - a teď se k tomu dostáváme - úmorného sardinkování. Nakonec jsme nic zlého netuše zvolili tu plechovější variantu.

Pod Dachsteinem

A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část pátá

20. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka

DEN ČTVRTÝ

Pokud byl včerejší den Dnem záhad, ten dnešní by se mohl nazývat Dnem emocí. Brzy se dozvíte, proč. Rozhodli jsme se vyrazit na pochod k jezeru Riesachsee. Než se tam však člověk dostane, musí projít velmi nepřátelskou soutěskou. Vzhledem k tomu, že jsem dopředu věděla, co mě čeká, nebyl to tak docela veselý výlet.

Soutěska Höll

Tak jako můra

16. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Mám pocit, že něco lítá ve vzduchu. Že se to blíží. Jen je to stále mimo dosah, neuchopitelné, nepochopitelné. Jako by se mi to vysmívalo! Ale však já si počkám, a pak to něco lapím do sítí... Tak kde ta báseň zase lítá?!


Tak jako můra

ve vzduchu poletuje báseň
třepotá křídly
jako můra
lapená světlem svíčky

trpělivě sedím
tiše vyčkávám
při krátícím se knotu
až si můra sedne

pak ji polapím

A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část čtvrtá

7. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka
DEN TŘETÍ

Ano, vydáváme se odhalit záhadu Admontu! Celý svět se po včerejší bouřce a následném vydatném kropení topil v neutuchajících deštících, mlhách a v podstatně snížené teplotě. Kromě Admontu se podařilo nastřádat i pár dalších lákavých záhad.

Tak prvně - proč se na zdánlivě prázdné silnici znenadání vytvořila sáhodlouhá kolona roztodivných dopravních prostředků, navíc v místě s nevinně vypadajícím nápisem "nebezpečí vytvoření kolony"? To bylo samozřejmě velice podezřelé! Nedalo nám to a zařadili jsme se mezi ostatní čekatele, poněvadž jsme chtěli této záhadě přijít na kloub (a taky jsme neměli možnost se otočit). Po několikaminutovém popojíždění jsme rozluštili zcela prozaický důvod - oprava svahu nad vozovkou. Hned jsme byli spokojenější, když se vše vyjasnilo, a mohli jsme pokračovat v naší misi.

...olejem (6)

5. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  Malováno...

Další z mých malířských pokusů mapuje oblast, kde jsem si trochu jistější ve štětci. Takový čajový dýchánek, to je téma, teré mě nepřestane nikdy přitahovat. Mám v plánu - někdy v budoucnu - vytvořit celou kolekci obrazů s tématikou čaje.

Na tomhle místě bych vám chtěla povykládat hlavně o tom, jak vzniklo pozadí. Původně mělo vypadat naprosto jinak. Mělo být syté, ve zlatavých odstínech a s různými orientálními ornamenty. Jenže se nějak stalo, že jsem příliš naředila barvu a ta pochopitelně začala stékat po kartonu dolů. Nejdřív jsem se to snažila stírat a zachraňovat, co se dá, ale pak jsem se zarazila, protože jsem zjistila, že to vlastně nevypadá až zas tak špatně. A tak jsem nakonec ředila dál, až vzniklo tohle nepravidelně šmouhaté pozadí. Co vy na to? Taky se vám líbí, anebo byste za konvicí raději viděli ty orientální ornamenty?



A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část třetí

3. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka

DEN DRUHÝ

Vzhledem k předpovídaným bouřkám jsme dnes pozměnili plány. Původně jsme se chystali navštívit rozsáhlou knihovnu nedalekého benediktinského kláštera v Admontu, ale tam si ty hromy blesky tolik neužijete, když jste zavření v krytých sálech se štukovanou klenbou... No považte! Proto jsme se raději vydali vyzkoušet, co vydrží náš stařičký povoz. Co byste tak řekli klasickému zátěžovému testu na zhruba sedmikilometrovém úseku serpentin vzhůru do opravdu prudkého kopce? My jsme říkali převážně:

...olejem (5)

2. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  Malováno...

Když se řekne "dostihy"... Takové téma jsem dostala jako zadání pro dárek k Vánocům. Se sestrou jezdíme alespoň dvakrát do roka na dostihy. Je to naprosto vzrušující sport! Vždycky mě uchvátí ta ladnost, rychlost a vzrušení, které vyzařuje z celé okolní atmosféry. Dramatické spojení jezdce a zvířete pod ním. Přímý zážitek nikdy nemůže plně nahradit televizí obrazovka.

Nicméně pořád jsem tady měla to "když se řekne dostihy" a prázdné ruce. Zrovna jsem si natřela šepsem jednu větší karonovou desku. Zamyšleně jsem pozorovala jednolitou bílou plochu. Copak se na ní jednou objeví? Ve vyhledávači jsem zadala heslo "dostihy" a rozhlížela jsem se, jestli náhodou některý ze všech těch obrázků nebude ten jediný, ten pravý. Najednou mi do oka padla fotka koní pádících cílovou rovinkou. A ne a ne tu fotku z oka vytřepat. Bylo v ní cítit tolik energie, soutěživosti, touhy zvítězit... ten obraz mě neskuteně nabíjel elánem.

A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část druhá

1. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka

DEN PRVNÍ

Naši šňůru výšlapů jsme zahájili na hoře Planai. Inu co si budeme povídat, první úsek, takových cca 1000 m, nebyl nikterak příjemný. Mohla za to z velké části skutečnost, že jsme tuto vzdálenost nešli pěšky.