A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část čtvrtá

7. ledna 2014 v 14:00 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka
DEN TŘETÍ

Ano, vydáváme se odhalit záhadu Admontu! Celý svět se po včerejší bouřce a následném vydatném kropení topil v neutuchajících deštících, mlhách a v podstatně snížené teplotě. Kromě Admontu se podařilo nastřádat i pár dalších lákavých záhad.

Tak prvně - proč se na zdánlivě prázdné silnici znenadání vytvořila sáhodlouhá kolona roztodivných dopravních prostředků, navíc v místě s nevinně vypadajícím nápisem "nebezpečí vytvoření kolony"? To bylo samozřejmě velice podezřelé! Nedalo nám to a zařadili jsme se mezi ostatní čekatele, poněvadž jsme chtěli této záhadě přijít na kloub (a taky jsme neměli možnost se otočit). Po několikaminutovém popojíždění jsme rozluštili zcela prozaický důvod - oprava svahu nad vozovkou. Hned jsme byli spokojenější, když se vše vyjasnilo, a mohli jsme pokračovat v naší misi.


Z mlhy se tu a tam vynořilo úbočí nějaké nesmírně vysoké hory. O vrcholcích jsme si mohli nechat jen zdát. Ale jsem si jistá, že tam někde určitě byly. Zanedlouho se údolí, kterým se tu táhne hlavní tah (doslova), rozšířilo, a nám cestovatelům se naskytl pohled na široký pruh šťavnaté zeleně luk tu a tam překřížených cestičkou, plotem nebo záchytným bodem malého seníku s divými strávníky - převážně se jednalo o dravé ovce a zlovolné oře.

Další záhadou na naší cestě byla vražda. Dalo by se říci spíše zabití z nedbalosti. Ona nedbalost však nastala spíše ze strany blíže neidentifikovatelného tvora, patrně zvířete, jehož popis by mohl sedět na lasičku. A vlastně stejně tak i na zajíce, veverku nebo trochu větší kočku. Pro nedostatek dalších důkazů, svědků, těl obětí a dalších podrobností zůstává tato vražda neobjasněna. A vlastně ani není tak docela jisté, zdali k vraždě skutečně došlo...

Tak jsme tedy pouze s nepatrnými ztrátami dojeli až do maličkého městečka Admont. Na řadu přichází objasňování všech tajemných záhad zdejšího kláštera. Mají zde mrtvou jeptišku zazděnou v základech klášterní zdi? Zvon, který se sám od sebe rozezvoní o dvanácté hodině noční, přičemž nikdo neví proč? Či snad keřík s černými květy, který včera rostl mezi levandulovými záhony, kdežto dnes se objevil v zeleninové zahrádce? To nevíme. Zato jsme objevili spoustu mrtvé zvěře - náležitě vycpané a vystavené ve vitrínách zdejší přírodovědné expozice nebo oddíl velmi moderního umění. Vnější okolnosti nás v rámci zachování vlastního zdraví a také v rámci zachování vystavených "uměleckých děl" brzy vyhnaly do dalšího oddílu kláštera, tentokrát s tematikou veskrze historickou a mnohem lépe stravitelnější.

Klášter v Admontu - katedrála


Ještě než se pustím do obšírnějšího vyprávění, poukážu na to, že celý klášter někdy v 18. století vyhořel a byl zrekonstruován - velmi zdařile - v neogotickém stylu. Jediná část, která naštěstí nelehla popelem, byla rozsáhlá knihovna. Právě v té jsme se nyní objevili. Nacházelo se zde nepřeberné množství knih různých velikostí, stáří, témat, barev a zaměření. Radost pohledět! Jen kdyby výklad nebyl pouze v němčině...

Knihovna v klášteře

Po důkladném prozkoumání této rozměrné místnosti jsme se přesunuli k další výstavě, tentokrát na téma prastarých artefaktů, jako jsou například mešní roucha, vyšívané dečky, koberce, monstrance s 2 000 drahokamy, sochy a obrazy. Za povšimnutí stojí obzvláště jeden - portrét vlasaté kostry v honosných šatech. Samozřejmě se k němu váže poutavý příběh: Kdysi se prý jedna dívka ze šlechtického rodu zasnoubila s jistým šlechticem. Ten však odešel bojovat na křižáckou výpravu a milé děvče se mezitím rozhodlo, že dohodnutý sňatek už nevypadá tak lukrativně, jak se zprvu domnívala, a zalíbil se jí někdo jiný. Nechala tedy drahému snoubenci oznámit, že zasnoubení ruší, poněvadž přislíbila ruku i věno klášteru. Mezitím se ale provdala za snoubencova rivala. Avšak v momentě, kdy vyslovila své podlé "ANO", proměnila se věrolomná dívka v kostru. A v tom momentě ji namalovali! No považte, jaká drzost!

V Admontském klášteře rozhodně stojí za prohlídku také okolní zahrady. My jsme si však díky vytrvalým dešťům vybrali k prohlídce raději kostel ve francouzském neogotickém stylu s vysoko posazenými okny a sloupy olemovanou hlavní lodí. Naše smysly potěšilo kromě skvostných vizuálních vjemů také varhanní obohacení kulturního prožitku a konečný výsledek byl vskutku velkolepý. Nic to však nemění na faktu, že i přes naše vytrvalé pátrání jsme k hlubokému zklamání ani zde nenašli jedinou stopu po bájné Edelweis.

Interiér katedrály

A protože Murphyho zákony jsou nezpochybnitelné, na zpáteční cestě nám přestalo pršet. Alespoň jsme se zbavili provokativního zvuku drhnoucího stěrače, který dokáže působit stejně dobře jako kapky vody dopadající po sto let na hlavu týraného vězně. Musím však uznat, že atmosféra pochmurné deštivé scenérie velehor topících se v mystické mlze rozhodně má něco do sebe. Působí to nadmíru tajuplně a hlavně ZÁHADNĚ!

Nyní tedy nastává večer dne třetího, a pokud zítra nastane jitro, bude to náš už čtvrtý den v tomto zákoutí Štýrska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama