Nenapadají vás podobné verše, když se podíváte na koruny stromů dočista obalené ledem? V sluneční záři se jeví jako křišťály a drahokamy, zářivé a jiskřivé šperky z královských pokladnic. Ale oč jsou krásnější, když se obalí živými pestrobarevnými květy! Přesto, všechno má svůj čas a teď je právě čas křišťálů a drahokamů...
Tajemství jabloní
Už od rána hlavu kloní
pokorné slunce
v krkavčí říši
sní o květech na jabloni
Paprskem zlatých plamínků
bezděky křesá
v srdcích stromů
květ z křišťálových kamínků
Ježkovy oči, jak já miluju ty Tvé miniatury! Vždycky napjatě vyčkávám, kdy se tu zase nějaká objeví. A ona se opět objevila.
U nás tedy počasí na diamanty bohužel není, ale mám tu zimní krásu živě před očima z dob, kdy byla i u nás k vidění a proto ještě více můžu prožít Tvou báseň. "Pokorné slunce", jenž sní, je nádherné. Maličko mě zarazila krkavší říše. Ale když si představím ta velká okřídlená stvoření, černá jako noc, která mě z blízka dost děsí, tak chápu. Druhá sloka mě natolik okouzlila, že jsme si ji musela číst pořád znovu a znovu, jen abyhc slyšela jak kouzelně to zní. "...křesá v srdcích stromů květ z křištálových kamínků." To je tak nádherné. Myšlenka, obraz, slova...děkuji. Tvoříš překrásná poetická díla která vždy neuvěřitelně jemně pohladí po duši. 