Kouzelný měsíc se sotva přehoupl přes úplněk a už zase ubývá... čím blíž k novu, tím blíž k jaru.

O LUNĚ
Nad spícím krajem ze sna zívá
zlatavá luna zádumčivá.
S večerem jak déšť kopretin
k lukám se snesl bílý stín.
Pasáček hvězd, zrcadlo slunce,
tajemství střádá v noční tůňce,
závojem jíní zdobí sad.
O čem si luna dává zdát?
Krásné! Ale nic jiného se snad u Tvých veršů ani nedá říct. Tou poznámkou o jaru v úvodu jsi mě velmi potěšila. Máloco mi mohlo udělat v tuto chvíli větší radost. Ano, kéž by už bylo jaro. sice to znamená maturitu a přijímačky, ale bude to za námi. Bez ohledu na to si hodlám jaro vychutnat a užít! Zádumčivá luna - nádherné, k večeru snesl se bílý stín - nejdříve jsem přemýšlela jaký, al epasáček hvězd - nádherné byjádření, mi to objasnil. Náherné, něžné, poetické. Jako všechny Tvé básně. A obráek? Dokonale k tomu sdí. Moc pěkný.