Březen 2014

...olejem (7)

10. března 2014 v 20:52 | Jehane |  Malováno...
Zátiší v přírodních barvách

Myslím, že tehdy jsem hledala nějaké nenáročné zátiší s neotřelou vázou, trochou zeleně a špetkou květů. Netušila jsem, že už pozadí bude představovat oříšek. Jak totiž namíchat zajímavou hnědou??? Nejsem si jistá, jestli něco takového vůbec existuje. Hnědá prostě není zajímavá...

Naštěstí mi na pomoc přispěchala moje nedávno se rozmnoživší paleta žlutých odstínů, něco málo okru a špetka karmínu. Už dřív jsem metodou pokusu a omylu zjistila, že taková ta sytá červená - něco mezi klasickou cihlou, kterou často nacházejí z nepochopitelných důvodů děti na pískovišti mezi betonovými paneláky, a takovou tou extra rudou rtěnkou, kterou si nanesete na rty jen tehdy, když chcete vyrazit na lov k E55, dokáže dodat šťávu snad každému nudnému prostředí. Od chvíle, co jsem tento jev objevila, cpu tuhle kouzelnou barvičku do každého obrazu. Třeba jenom pár teček na odvrácenou stranu listu nebo drobnou kaňku do rohu. Prostě ji tam musím mít!

No a ten zbytek? Posuďte sami. Snažila jsem se o jakousi prostorovost, ale nejsem si příliš jistá výsledkem. Spíš mi z toho vyšla kouřová clona v orientální míse. Ale tak či tak, obrázek se mi ve výsledku moc líbí, přestože jsem přesvědčená, že už teď mám na čele červenou tečku, jak na mě míří své kalašnikovy všichni ti, co kdy alespoň slyšeli o nějaké malířské technice. Já o ní totiž nikdy neslyšela a maluju, prostě jak mi štětec do ruky vrostl :D



Srdcolam

6. března 2014 v 15:48 | Jehane |  Souznění
Už sice dávno tomu, co Valentýn přešel pod okny, ale stejně jsem se rozhodla pro všechny zamilované duše a něžné snílky vyvěsit jednu malou romantickou... asi proto, že se jaro probouzí.


SRDCOLAM

skrývám se za zlehčování
neber mě vážně
směji se
a polykám vodopády
kéž bys prohlédl masku
mistrovsky vytepanou

za obličejem sfingy
pohřbívám klíčovou dírku
světlo očí i stíny pod víčky

vím proč
i proč bych neměla
protože tě znám
jsi plamen jsi klíč
jsi srdcolam