Už sice dávno tomu, co Valentýn přešel pod okny, ale stejně jsem se rozhodla pro všechny zamilované duše a něžné snílky vyvěsit jednu malou romantickou... asi proto, že se jaro probouzí.
SRDCOLAM
skrývám se za zlehčování
neber mě vážně
směji se
a polykám vodopády
kéž bys prohlédl masku
mistrovsky vytepanou
za obličejem sfingy
pohřbívám klíčovou dírku
světlo očí i stíny pod víčky
vím proč
i proč bych neměla
protože tě znám
jsi plamen jsi klíč
jsi srdcolam
Děkuji, snílek jako já potřebuje trochu té romantiky. A z krásných básní se čerpá nejlépe!
ráda bych Tě o něco poprosila - vzpomínáš si na fotku, kterou jsi zasílala do soutěže Klubu Snílků? Moc ráda bych ji použila do jednoho bannerů k mé povídce. Samozřejmě bych uvedla původ fotky. Napiš mi odpověď prosím na blog. (samozřejmě pochopím, když odmítneš...)