Moje babička miluje obrazy Jakuba Schikanedera. Mají v sobě něco hlubokého, jako by nosily příběh, který zůstal nedopovězen. Povětšinou jsou namalovány v temných odstínech a skrývají stinná zákoutí, pár nezřetelných postaviček a kouzlo podvečera. Já osobně mám nejraději ty s lampou. Celý obraz je pochmurně šedý, ale lampa z něj vždycky vystupuje jako maják na skalách nad rozbouřeným mořem. A když už mluvíme o tom rozbouřeném moři, jeden takový větrný den jsem si pro babičku dovolila okopírovat. Použila jsem tempery a obyčejný tvrdý papír, ani ty barvy nejsou tak příznačně zašedlé a pošmourné, jak by měly být, ale jinak jsem s výsledkem celkem spokojená. Zbytek posuďte vy :)

Pro srovnání přikládám i originál:

http://www.kulturissimo.cz/index.php?schikaneder-prodlouzeni-vystavy&detail=838
Připadá mi to ještě krásnější než originál. Zachytila jsi do obrázku svou lásku k babičce!
Krásné! 