Venku trošku zafoukalo, vítr klepl cípem rozevlátého pláště do okenních křídel a mně to připomnělo báseň. Ráda bych se o ni s vámi podělila.
VICHŘICE
popadal vítr do sadu
zběsile máchá dlaněmi
shazuje květy nedochůdčata
a nedochůdčata vrabčáky
tříští svět do křiku meluzín
a není k utišení
co jste mu provedly
větrné mlýny
že se tak rozzuřil
Vítr co popadal a zběsile máchá dlaněmi? Kam Ty na to chodíš...nikdy mě nepřestaneš překvapovat. Je to milé, nápadité a výstižné, lyrické a originální...Prostě celá Ty.
a nemůžu si pomoct, ale tentokrát s emi kdoví proč líbí nejvíc psolední tři verše. 