A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! - část sedmá

23. června 2014 v 18:16 | Jehane |  A kde je, hernajs, ta Edelweiss?! ... aneb cestopis z pohledu strašpytlíka
Po "kratší" odmlce konečně přidávám i poslední díl minisérie z rakouských cest malého strašpytlíka. Doufám, že se vám poslední procházka bude líbit :-)


DEN ŠESTÝ

Nuže ani poslední šestý den nás neminul a bylo nám přáno vychutnat si jej naplno. Ani jsme nečekali, že by se nám mohlo poštěstit podívat se znovu tam, odkud jsme včera přijeli. Zvolili jsme naprosto nenáročnou panorama-weg po planinách, loukách a lesích v okolí vesničky Ramsau, kudy jsme předešlého dne projížděli při naší honbě za ledovci a bájnými kytičkami. Pochopitelně jsme objevili jen ten ledovec.


Cestu jsme započali již tradičně posezením na lanovce, tentokrát v jejím chudším provedení v podobě pojízdných sedaček. Měli jsme za úkol zdolat převýšení čítající zhruba 350m a mělo nám k tomu stačit 3 a půl hodiny. Takže pohodička v sandálech. Zatím jsme se však stále ještě plazili poněkud nepohodlně usazeni na roštech sedačkové lanovky rychlostí 2 králičích skoků za 10 kamzičích běhů. Všichni zúčastnění dělali blažené "Áááách!" a "Óóóóch!" při pohledu na dachsteinské masívy, které se nám skvěly v celé své parádě hned za zády.

Konečně jsme se vydrápali na začátek naší cesty a mohli jsme opustit lanovku vlekoucí se vzhůru rychlostí, za jakou by se nemusel stydět ani zchromlý slepýš. Nechali jsme se vést štěrkovanou cestou, která se vinula převážně lesem, takže zpočátku byl výhled ještě takový nijaký. Rodící se zklamání nám však vynahradily rozsáhlé borůvkové plantáže a obrovskými fialovými, slastně sladkými plody, kterými jsme bohatě nacpávali své nenasytné pupky. Až se před námi objevil kopeček, na kopečku domeček a v tom domečku vyhlídka - sotva třípatrová, která jako by se tady mezi těmi velikány ocitla tak nějak omylem.

Rozhledna nevelkých rozměrů

Ze štěrkované cesty jsme plynule přešli na lesní stezičku, která sice byla mnohem příjemnější pro chodidla, ale kvůli hojné přítomnosti všech možných odrůd Ferdů Mravenců nebylo radno se na ní zastavovat. Dokonce i ty borůvkové lány se kamsi ztratily. Zřejmě nedokázaly vzdorovat zlovolné mravenčí invazi - jejich kutlochy se kupily opravdu všude, kam jen oko dohlédlo. K nám však byli vcelku mírumilovní a žádného z narušitelů jejich poklidného stavitelského soužití neužrali k smrti.

Mravenčí stezka odvahy nás vyvedla z lesa přímo do srdce štýrských Alp. Konečně jsme se ocitli na té dlouho očekávané louce - tedy almu, kam jsme celou dobu směřovali. Na sametových svazích se popásaly neodmyslitelné, všudypřítomné flekaté kravky. Jsou to sice od pohledu neskutečně tupá stvoření, ale nesou si v sobě jakýsi poklidný, mírumilovný běh života a dívají se na svět mimořádně roztomilýma očkama. Když k tomu přidáte ještě neutuchající klinkání zvonečků na jejich plandajících krcích, dostanete sluncem zalitý obraz dokonalé alpské idyly. Ale ani krávy nebyly tím hlavním pokladem, který jsme na tomto svahu objevili. Největší překvapení se kupodivu vyjevilo v celé své kráse až na verandě jedné z těch překrásných dřevěných květinami ověšených hospůdek. Původně jsme měli v úmyslu roztočit tady něco málo poctivých europenízků. Sotva jsme se však usadili, v jakémkoli dalším přemýšlení nad výběrem vhodné krmě nás přerušil zvuk tahací harmoniky. Zděšeně jsme na sebe vytřeštili oči. Vzápětí jsme je ale vytřeštili na nadšeného harmonikáře. Z jeho hlasivek se začaly linout první tóny jakési rakouské lidové písně, a to notně procítěné. Když se k tomu přidalo ještě pro tuto zemi charakteristické o-la-lá-ji-í, začalo nám být jasné, že tady nedokážeme pozřít jediné sousto. A tak jsme s obratností nám Čechům vlastní vycouvali zpět na pastviny mezi kravky, kde jsme si pochutnali na poctivých, bohatě namazaných chlebech s paštikou. Během siesty jsme dokázali nakrmit také všudypřítomné mravenečky.

Poklidná říše lenivého dobytka

Další úsek naší procházky už vedl jen příjemnými širokými cestami vinoucími se střídavě lesem a střídavě loukami. A protože viditelnost byla toho dne mimořádná, prohlédli jsme si všechna místa, která jsme během uplynulého týdne mohli poctít svou přítomností, ještě jednou pěkně z panoramatického pohledu. Bylo to pohled mnohdy nostalgický, jemně zamžený (tu a tam se přece jen zvedal lehký opar), doprovázený již tak typickým "Aaaach!", které vyjadřuje všechny pocity beze zbytku a naprosto výstižně. Poslední úsek plynule přešel v civilizaci - to abychom nezažili příliš prudký kulturní šok. Silnice nás ještě provedla romanticky zvlněnými pastvinami se spoustou hnědobílých, černých a šedých krav, potutelně se tvářících koz a kozlů, zbloudilých králíčků s obrovskýma ušima "plachťákama" a nenápadně se plížících koček domácích. A potom už jsme zase byli zpátky tam, odkud jsme vyšli.

Náš poslední pohled na louky a horstvo


Na večer nám hory ještě trochu zabouřily na pozdrav - předvedly nám 3-hodinovou symfonii s působivou světelnou show. Až konečně nastal večer. S ním přišel i konec veškerým našim nadějím na objevení bájné květinky Edelweis, což nás přivedlo k přesvědčení, že skutečně neexistuje a je to jen výmysl pověrčivých horalů. Anebo za to snad mohla zatajovaná skutečnost, že protěž kvete jen v červenci a tudíž ji v srpnu nemáme šanci spatřit? Ať tak či tak, je to rozhodně námět k přemýšlení. Přišel závěr našeho putování za alpskými poklady.

Sedmého dne bychom rádi odpočívali, ale bude třeba vyrazit na dlouhou cestu k domovu.

Loučím se s vámi z pohledu nejvtipnějšího zvířete celého týdne :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 26. června 2014 v 19:33 | Reagovat

Hezký blog :)

2 Jehane Jehane | E-mail | Web | 26. června 2014 v 22:59 | Reagovat

[1]: Děkuji, těší mě, že se Ti u mě líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama