...olejem (11)

2. června 2014 v 12:00 | Jehane |  Malováno...
A tak jsem namalovala šeříky...
Zní to tak jednoduše. Prostě jsem si sedla k počítači, našla obrázek jednoduché vázy s kyticí rozkvetlých šeříků, chytila jsem štětec, naházela na plátno trochu barev a voilá, máme hotovo.
Ale ono to zas tak jednoduché nebylo. Ze začátku jsem vlastně ani nevěděla, co chci malovat. A vzhledem k tomu, že to mělo být ve výsledku pojato jako svatební dar, to mělo být něco mimořádného.


Fáze č.1 - Tušila jsem, že bych chtěla nějaké zátiší, nebo možná kytici? A tak jsem hledala a hledala... tahle fáze byla poněkud zdlouhavá... až jsem našla šeříky. Hned mě zaujaly svou širokou škálou barev. To bylo něco pro mě, protože moc ráda míchám tisíce odstínů dohromady, aby se nakonec mohlo říci - ano, je to fialová, ale má to i nádech lehce doruda, dorůžova, lila, tmavo i světlemodra a tak bych mohla pokračovat dál, jen kdybych se trochu vyznala v názvech jednotlivých barev (a to už jsem se trochu posunula od RGB!!!). Ale pak jsem si pomyslela - co když to nezvládnu? Přece jen, je tam dost objektů, ještě nejsem tak zkušená, abych zvládla namalovat takový chaos a neudělala z toho prvotřídní patlaninu. Pro jistotu jsem vzala skicák a na zkoušku jsem si udělala pár tahů tužkou. A ke svému překvapení jsem zjistila, že to jde!

Fáze č.2 - a těď hurá s tím na plátno. Samozřejmě jsem pořád měla spoustu času. Ale když jsem si uvědomila, že do svatby zbývá měsíc a já rozhodně nebudu schopná namalovat to všechno na jeden zátah - protože to by rozhodně mělo za výsledek prvotřídní patlaninu - každý nátěr samozřejmě musí aspoň 3 dny schnout, než se nanesou další vrstvy... Začala jsem lehce panikařit. Ale tenhle pocit mě naštěstí nakopl tím správným směrem, takže už jsem neměla čas na uvažování, jestli to zvládnu nebo ne. Nebyl čas, takže jsem se do toho tak jako tak musela okamžitě pustit. A jakmile jsem začala, už jsem nebyla zastavení. Fialové spektrum mě naprosto pohltilo a ve svých myšlenkách jsem každou chvíli byla u šeříků.

Fáze č.3 - dva týdny před svatbou jsem měla hotovo. Plátno ještě muselo pořádně proschnout, aby se, ke vší ostudě, nepřilepilo na balící papír. Proto jsem si ho vystavila v předsíni na prázdný hřebík. A právě to jsem neměla dělat. mám pro vás dobrou radu - pokud někomu malujete obraz, ke kterému si během tvorby vytvoříte citový vztah, nikdy si ho doma nevystavujte. Jinak potom budete hořce oplakávat jeho ztrátu :D Tak krásně mi do té předsíně zapadl, tak se tam vyjímal! Ale nakonec jsem se se šeříky dokázala rozloučit, dala jsem jim poslední sbohem a doufám, že teď dělají radost novým majitelům :)

A tady je máme, nejprve krok za krokem:


A teď samotný obraz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 3. června 2014 v 22:19 | Reagovat

Pane jo. :-)
Teda, spíš- slečno, jo, jo, joo!! Maluj!! :-D

Myslím, že obdarovaní budou mít radost. :-)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 8. června 2014 v 9:02 | Reagovat

Bože!
To je tak překrásné! Taky bych tak chtěla, až se vypracuju, umět malovat!
Moc se Ti to povedlo!

3 Jehane Jehane | E-mail | Web | 11. června 2014 v 21:49 | Reagovat

[1]: Určitě budu malovat!!! :-D Myslím, že se tady zanedlouho zas něco objeví...

[2]: Děkuji za nahlédnutí :-) Prostě pořád maluj a ono se to do té ruky najednou dostane samo. Člověk ani kolikrát sám neví, co ty jeho ručičky dokážou ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama