Jednou jsem četla jakousi básnickou sbírku, už si nevzpomenu na její název ani na autora, ale zato si pamatuji, že v ní byla spousta krátkých básní výstižně popisujících různé květiny.
Když jsem tento týden jezdila křížem krážem po českých silnicích, všimla jsem si, kolik podél nich roste čekanek. Všechny cesty jsou lemované touto drobnou, nenápadnou květinkou, až se meze zamodrají. A tak mě napadlo, jak bych ji asi popsala ve verších?
ČEKANKA
Na koho čekáš
na mezi u cesty?
Kdo na tě zapomněl,
žes promodrala zimou?
Nikdy jsem si neuvědomil, jaká nádherná jména mají některé květiny. Čekanka, Pomněnka, Konvalinka, Lilie, Sněženka... a mnoho dalších kytiček. Když si vzpomenu na všechny tyto nádherné voňavé květinky, srdce se mi tak nějak pousměje a zatetelí radostí. Och, květinky... jaké nádherné a čisté jste. Přál bych si mít všechnu vaši krásu a čistotu - aspoň na malý okamžik věčnosti...