Vedro a parno, cestování a stesk po vlastní postýlce... a tak vznikne báseň. Mimochodem, prvek uléhání na polštář z trávy jsem si vypůjčila od mistrů staré japonské poezie, kde se tímto obratem vyjadřovalo putování daleko od domova.
V těchto parných dnech
stýská se mi
po stinných oázách Opavy
já však uléhám
na polštář z trávy
tak daleko od tebe
a tiše si zpívám
s jinými řekami
Pěkné...tak měkké jako ten polštář z trávy. Jak nádherné by bylo na něm hlavou spočinout...