Září 2014

Doma na Velrybě

14. září 2014 v 21:06 | Jehane |  Povídání
Iluze 142.
Na mém oblíbeném snílkovském blogu (http://libere.blog.cz/) se před časem objevilo zadání další iluze. Pokusila jsem se tedy jednu takovou vytvořit. Tentokrát jsem se inspirovala pouze obrázkem dívky natahující ruku k čumáku velryby. Pojala jsem jakési podezření, že se za tím obrázkem skrývá příběh. A taky že ano! Jenže - nemáte ani představu, jaké to je, když máte jen všeobecnou kostru, ale ani za nic nemůžete přijít na to, kde začít... A pak najednou dívka seděla na okraji balvanu a přemýšlela. Pevně doufám, že se vám můj příběh zalíbí :)

(http://antoshines.deviantart.com/)


DOMA NA VELRYBĚ

Seděla na okraji balvanu a přemýšlela. Bosou nohou kopala do uvolněných kamínků, které rozverně poskakovaly, dokud s neslyšným šplouchnutím neskončily v nenasytném břiše halasícího moře.
Seděla a čas nevzrušeně proplouval kolem na hřbetech míjejících vln, odkud ho slaný vítr odvál do ztracena.

Proč jen se tramvaje tak loudají

14. září 2014 v 20:44 | Jehane |  Leporelo
Následující báseň je docela podstatně jiná než to, na co jste ode mě v poslední době byli zvyklí. Je to taková bezprostřední reakce na to, že se všude musí na něco čekat, pořád má něco zpoždění, ať už vlaky, autobusy nebo i tramvaje. A člověka už to fakt nebaví, to mi věřte. Určitě víte, jak se počítají minuty, ba i vteřiny zbývající do odjezdu vlaku, který jste mohli stihnout, jen kdyby ten či onen dopravní prostředek jednou přijel na čas...


Proč jen se tramvaje tak loudají

Zatímco se točí ozubená kola,
přemýšlím o nerovnostech souběžnic.