Doma na Velrybě

14. září 2014 v 21:06 | Jehane |  Povídání
Iluze 142.
Na mém oblíbeném snílkovském blogu (http://libere.blog.cz/) se před časem objevilo zadání další iluze. Pokusila jsem se tedy jednu takovou vytvořit. Tentokrát jsem se inspirovala pouze obrázkem dívky natahující ruku k čumáku velryby. Pojala jsem jakési podezření, že se za tím obrázkem skrývá příběh. A taky že ano! Jenže - nemáte ani představu, jaké to je, když máte jen všeobecnou kostru, ale ani za nic nemůžete přijít na to, kde začít... A pak najednou dívka seděla na okraji balvanu a přemýšlela. Pevně doufám, že se vám můj příběh zalíbí :)

(http://antoshines.deviantart.com/)


DOMA NA VELRYBĚ

Seděla na okraji balvanu a přemýšlela. Bosou nohou kopala do uvolněných kamínků, které rozverně poskakovaly, dokud s neslyšným šplouchnutím neskončily v nenasytném břiše halasícího moře.
Seděla a čas nevzrušeně proplouval kolem na hřbetech míjejících vln, odkud ho slaný vítr odvál do ztracena.


Kdyby jen neztratila tu loďku!

Kolikrát už ve snu natahovala ruku, aby pohladila ploutev Stříbrné Velryby natahující se k ní ze zádumčivých hlubin. A pak se vždy probudila na tom malém, hrbolatém kameni čnícím doprostřed té nekonečně modré pustiny. Už si ani nepamatovala, proč si tenkrát přála poznat svět. Co se jí dříve jevilo jako impozantní věže majestátního města, jí nyní připadalo jako hromada chladného, bezduchého kamení. Na svých cestách vzdychala obdivem nad širokými zkalenými řekami s konvoji elegantních obchodních lodí a nyní v nich viděla jen řadu kymácejících se skořápek. Jen se potopit. Myslela si snad, že jinde chutná mořská voda jinak? Nebo že ve světě rackové křičí jinou řečí?

Ne, voda jí chutnala všude stejně slaně a rackové křičeli všude stejně pronikavě, čím dál protivněje, a přesto nedokázala být doma nikde jinde než tam, co hřbet Velké Velryby zdobí jabloňový sad a věže s hodinami na ni mávají zeleno-žlutými korouhvemi. Přesto se jednoho dne sebrala, dostrkala svou malou rybářskou loďku na vodu a bez jediného slova odplula z domova na zapřenou.

Ani si nevšimla, kdy se slunce svléklo ze zářivých šatů a odešlo se koupat za obzor. Každý večer se snášela tma a ráno se zase pod temnou pokrývku vkrádalo světlo. Noc a den se střídaly s ubíjející pravidelností. Ach ta ztracená loďka! Pod sedátkem potaženým pestrobarevným koberečkem si vezla skleněnou nádobku s rybkou Hledačkou. Stačilo ji vypustit do vody a rybka dokázala během několika málo dní zjistit, kterým směrem Velryba plave. Snadno se tak dívka mohla vrátit, kdyby o to stála. Ale na návrat neměla ani pomyšlení. To až ve chvíli, kdy možnost návratu nepozorovaně uplavala někam na širé moře.

I teď všude kolem ní najednou ležela neproniknutelná tma. Samota na ni doléhala stále tíživěji. Schoulila se do klubíčka a konečně uvěřila, že už není naděje. Poprvé si dokázala přiznat, že její cesta pomalu končí bez možnosti zahlédnout aspoň v dálce poletující jabloňový lístek. To poznání ji zdrtilo. Teprve dnes dokázala prolomit hráze, které doposud zadržovaly hromadící se smutek, a dívka se hořce rozplakala. Kapičky prolévaných slz se stékaly do drobných puklin, jako skotačící pramínky hledaly cestu k potemnělému moři a odtud se na vlnách a po proudech rozutíkaly do všech stran jak roztržený perlový náhrdelník.
Dlouho smutek dívce nedával zapomenout, že na celém světě zůstala sama, až konečně usnula přemožena vyčerpáním.

* * *

Pod čistým nočním nebem se zavlnil obzor ozářený vycházejícím měsícem. Rozdováděné vlnky hlasitě pleskaly o kámen. V dálce se stříbřité paprsky něžně dotkly drobného ostrůvku, který tam nikdy dříve nebyl. Ostrůvek se přibližoval a zvětšoval, až bylo možné v matné záři rozeznat obrysy několika věží s korouhvemi. Vítr zpoza obzoru přinášel kromě obvyklé slané vůně i nové tóny, povědomé. Jako by se k ní vracel kus jejího dětství, kdy v sadu sbírala popadaná jablka a dávala je do košíku. Jak sladce voněla!

Stříbrná Velryba na pozdrav vyfoukla spršku drobné vodní tříště, která popadala užaslé dívce do vlasů.

Může tohle být pravda?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama