Prosinec 2014

Před startem

31. prosince 2014 v 12:01 | Jehane |  Leporelo
Opět jsem se rozhodla přispět nějakou tou básní. Vlastně jsem zase zkoušela svou fantazii přimět k zamyšlení nad jedním mým obrazem. Zjistila jsem, že klíčem k úspěchu vůbec není přemýšlení, ale spíše naprosté vypnutí mozku. Báseň se zrodila teprv ve chvíli, kdy se mi povedlo naprosto pročistit hlavu od všech myšlenek. Obraz jsem sice nazvala cílová rovinka, báseň se ale zrodila o několik okamžiků před ní, ještě před startem...



PŘED STARTEM

jedna mysl
jeden cíl
napětí co rozlévá se
do každého svalu
za okamžik poletíme
jak šípy z dávných věků
dusot a prach
a písek do očí
minulost vlaje za ocasem
budoucnost bije do nozder
a přítomnost
neseme na kopytech
jen ještě chvíli
příteli
než zazní povel

Odrazy na vodě

30. prosince 2014 v 12:00 | Jehane |  Souznění
Jednou se mi do rukou dostala knížka básní. Takové příjemné čtení k lenivému odpoledni. Nebyly to však jen tak obyčejné básně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zanedlouho jsem si totiž povšimla, že pod názvy jsou docela často uvedena jména malířů a samy názvy odkazují jak na báseň, tak i na obraz. A že ty básně vlastně popisují, co autorka na obraze vidí. Ta myšlenka mě tak zaujala, že jsem se rozhodla něco podobného vyzkoušet sama nejprve na své malbě.



ODRAZY NA VODĚ

do zčeřené hladiny
labuť bije křídly
zahlédla milého
v dáli mizí bílé perutě
svou štíhlou tvář
tak podobnou té jeho
do tisíce kapek
snaží se roztříštit

když se procházím
kolem zčeřených vod jezera
také v té tříšti hledám
komu bych se podobala

Kudy tudy do Drážďan? (3/3)

29. prosince 2014 v 9:29 | Jehane |  Kudy tudy do Drážďan?
Třetí část putování po Drážďanech nás zavede do míst, kde se to opět hemží koňmi a krásnou historií. Po nějakém tom bloudění se dostaneme i ke třem zámkům. Tak ať se vám výlet líbí :)

KUDY TUDY DO DRÁŽĎAN? (3/3)

Cestou k Altstadtu jsme si udělali odbočku k pobřeží Labe, kde by se měla nacházet místa, odkud jistý malíř jménem Canaletto maloval úžasné pohledy na staré Drážďany. Zní to sice pěkně, ale nepodařilo se nám to najít. Vedro a únava se začaly projevovat na naší aktivitě, která rapidně klesala, a tak už se nám nechtělo hledat nic, co nám neleželo přímo u nohou. Canalettovy pohledy nám u nohou neležely, a proto jsme je nechali plavat. Pouze tedy víme, že existují.

A už jsme zase stáli na náměstí před katedrálou a Augustovým palácem. Na prohlídku paláce jsme samozřejmě nešli, zato jsme v jedné z postranních uliček zahlédli celou historii drážďanského vládnoucího rodu Wettinů - celý jejich život se nám promítal před očima! Ne, nechystali jsme se skončit se životem. To jen na zdi byli na kachličkách vyvedení všichni vladaři toho rodu, kteří kdy drážďanské území spravovali. Samý chlapík na koni, jako bych to už někde viděla... Palác sám o sobě nebyl ničím příliš zvláštní, ale jeho skleněná kupole nad celým nádvořím ano. Soudím, že za parných letních dní si tady můžou udělat parádní skleník nebo rodinnou grilovačku.

Kudy tudy do Drážďan? (2/3)

25. prosince 2014 v 12:00 | Jehane |  Kudy tudy do Drážďan?
Zajímá vás, kam se ještě můžete při návštěvě Drážďan podívat a co všechno se dá stihnout při jednodenní prohlídce města? Tento článeček vám přinese příběh opery, něco o korunovaci, a dozvíte se, jak to vypadá, když někomu slunce svítí ze zadnice.

Kudy tudy do Drážďan
(2/3)

Z dusného, nehybného prostředí (co se vzduchu týče) jsme se uličkou přeplněnou venkovními kavárnami a restauracemi vydali nadýchat čerstvého vzduchu na tzv. Terasu nad řekou Elbe (Labe). Výhled odtud je obdobný jako ve všech městech, která mají výhled na řeku a všechny její mosty. Drážďany se dokonce mohly objevit na soupisce hráčů za UNESCO, jenže právě jeden ze zmíněné přehlídky mostů jim tyto šance nenávratně sebral. I když nenávratně je možná příliš silné slovo - kdyby tu betonovou hrůzu shodili do řeky, třeba by se srdce úředníků dala trochu obměkčit.


Kudy tudy do Drážďan? (1/3)

23. prosince 2014 v 11:09 | Jehane |  Kudy tudy do Drážďan?
Už jsem vám dlouho nepředložila žádný cestopis, viďte? A přitom jich mám plný deník. To je neomluvitelné! (Vinen, ctihodnosti.) Kdo z vás, milý čtenáři, se může pochlubit tím, že už někdy v životě byl v Drážďanech? Je to opravdu nádherné město s bohatou historií a ještě bohatější přítomností. Doufám, že vás mé povídání opět aspoň trochu pobaví a nebudu už déle vykecávat. Jdeme na to...


KUDY TUDY DO DRÁŽĎAN?
(1/3)

Když cestujete do Drážďan, je celkem vhodné mít výborného navigátora nebo GPS (džýpíesku), s kterou jste zadobře. My jsme při naší výpravě naštěstí disponovali obojím (ale jak se dále ukáže, ani to nemusí nutně znamenat výhodu). Okolí Litoměřic, kudy se směrem k Drážďanům projíždí, je krásné. Můžou za to všechny ty sopky, které tady během staletí vybuchovaly a tuhly. Spousta slunných, skalnatých kopců, vinice a malebné, zapadlé vesničky vás donutí ke slibu, že se sem zase někdy vrátíte. Celá scenérie je tak nádherná, že vás Ústí nad Labem vyloženě kopne do hlavy. Pokud byste měli potřebu obdivovat všechny ty moderní výdobytky českého průmyslu, tak to se tady do sytosti vyřádíte. Jinak však navrhuji zapnout turbopohon a prosvištět k dálnici, jak nejrychleji vám to okolní doprava dovolí.

V Drážďanech se dá zaparkovat kdekoliv. Většinou se však za to musíte praštit přes kapsu. Pokud se vám nechce krmit německé automaty eury nebo zrovna postrádáte drobné, nejjednodušší, co se dá provést legálně, je tvářit se jako obyvatel některého zdejšího sídliště a zaparkovat před panelákem. Tak jsme to zapíchli poblíž hlavního nádraží a odtud už je to do centra poměrně blízko.

Co ti neříkám

3. prosince 2014 v 16:48 | Jehane |  Souznění
Když mrzne venku, často mrzne i ve mně. Anebo je to naopak? A o čem si vyprávějí dva zamrzlé vodopády? Mají ony vůbec slova? Možná si porozumí, až se spojí v potůčku hluboko pod nimi... A možná už jsem se zamotala do svých myšlenek.


CO TI NEŘÍKÁM

Slova
dnes ze mě proudí
jak vodopády
zamrzlých potůčků

poslouchej očima
když ani pak neporozumíš
otevři okno
do nitra

uslyšíš
co ti neříkám

... olejem (14)

1. prosince 2014 v 22:10 | Jehane |  Malováno...
Namalovala jsem jarní obrázek. Mám i letní tématiku. Teď se přidal podzim. Ale ta zima pořád ne a ne stulit se mi na plátno. Takže se zatím můžete pokochat obrázkem, který si přála má věrná čtenářka Illienel, a taky jej dostala (sice mi to trvalo strašně dlouho, ale nakonec se přece dočkala). Díky všem těm barvám mí podzim zase začal připadat krásný. Ale co ta krása opadala, nějak se zase nemůžu najít. Třeba je na čase sáhnout po bílých a modrých odstínech...