Kudy tudy do Drážďan? (1/3)

23. prosince 2014 v 11:09 | Jehane |  Kudy tudy do Drážďan?
Už jsem vám dlouho nepředložila žádný cestopis, viďte? A přitom jich mám plný deník. To je neomluvitelné! (Vinen, ctihodnosti.) Kdo z vás, milý čtenáři, se může pochlubit tím, že už někdy v životě byl v Drážďanech? Je to opravdu nádherné město s bohatou historií a ještě bohatější přítomností. Doufám, že vás mé povídání opět aspoň trochu pobaví a nebudu už déle vykecávat. Jdeme na to...


KUDY TUDY DO DRÁŽĎAN?
(1/3)

Když cestujete do Drážďan, je celkem vhodné mít výborného navigátora nebo GPS (džýpíesku), s kterou jste zadobře. My jsme při naší výpravě naštěstí disponovali obojím (ale jak se dále ukáže, ani to nemusí nutně znamenat výhodu). Okolí Litoměřic, kudy se směrem k Drážďanům projíždí, je krásné. Můžou za to všechny ty sopky, které tady během staletí vybuchovaly a tuhly. Spousta slunných, skalnatých kopců, vinice a malebné, zapadlé vesničky vás donutí ke slibu, že se sem zase někdy vrátíte. Celá scenérie je tak nádherná, že vás Ústí nad Labem vyloženě kopne do hlavy. Pokud byste měli potřebu obdivovat všechny ty moderní výdobytky českého průmyslu, tak to se tady do sytosti vyřádíte. Jinak však navrhuji zapnout turbopohon a prosvištět k dálnici, jak nejrychleji vám to okolní doprava dovolí.

V Drážďanech se dá zaparkovat kdekoliv. Většinou se však za to musíte praštit přes kapsu. Pokud se vám nechce krmit německé automaty eury nebo zrovna postrádáte drobné, nejjednodušší, co se dá provést legálně, je tvářit se jako obyvatel některého zdejšího sídliště a zaparkovat před panelákem. Tak jsme to zapíchli poblíž hlavního nádraží a odtud už je to do centra poměrně blízko.


Pro začátek jsme si vybrali romantickou Prager strasse, tedy rozuměj obludnou nákupní třídu, kde nás poměrně neúspěšně lákaly k nákupům výkladní skříně s nápisy "sale" a příslušnými procenty. Zanedlouho jsme dorazili ke křižovatce, za níž nás čekal naprosto odlišný svět - Altstadt.

Altstadt se kdysi pyšně vypínal k obloze, slunce se zrcadlilo v jeho nespočetných střechách a stříškách, dokud však jednoho dnes nepřišla odveta za válečné zločiny. Spojené národy všechnu tu nádheru v momentě poslaly do propadliště dějin. Jako akt smíření potom tytéž Spojené národy pomohly město znovu vystavět - podle starých plánů přesně kámen po kameni. Dnes si tedy můžeme prohlédnout Altstadt v celé své zašlé kráse, jen v komplet novém kabátě.

První, co nám padlo na náměstí do oka, nebyla historická pamětihodnost, ale zcela moderní kavárna. Kulturu jsme museli hledat až decentně ukrytou za rohem - protestantský kostel sv. Kříže. Uvnitř toho nebylo mnoho k vidění, jak už to v protestantských kostelích bývá. Dokonce se nedal ani vyfotit, protože je ze všech stran těsně obestavěný vysokými domy. Proto jsme se rozhodli pokračovat k další dominantě, která nás čekala hned za vykopávkami základů středověkých domů.


Frauenkirche - ve volném překladu kostel Naší Paní - po náletu vydržel stát jako poslední budova, ale kvůli požáru, který kostel nenechal chladným, se nakonec i on poroučel ke svým základům. Novou výstavbu financovala Velká Británie, která věnovala i 8m vysoký kříž na zvonové kupoli. Na to, že je protestantský, kostel uvnitř působí honosným dojmem. Vzhledem ke kruhovému půdorysu si v interiéru může dovolit jen omezené členění, což si bohatě kompenzuje několika patry dřevěných galerií po obvodu zdí. Po točitém schodišti mezi plášti horní kupole můžete vystoupat na plošinku pod křížem na vrcholu stavby, odkud je prý úžasný výhled na všechny možné světové strany. Ovšem v takovém vedru, jaké panovalo, počet schodů, které bylo potřeba zdolat, odrazoval i smělejší cestovatele. Musíme se tedy spokojit se slovy tištěného průvodce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama