Kudy tudy do Drážďan? (3/3)

29. prosince 2014 v 9:29 | Jehane |  Kudy tudy do Drážďan?
Třetí část putování po Drážďanech nás zavede do míst, kde se to opět hemží koňmi a krásnou historií. Po nějakém tom bloudění se dostaneme i ke třem zámkům. Tak ať se vám výlet líbí :)

KUDY TUDY DO DRÁŽĎAN? (3/3)

Cestou k Altstadtu jsme si udělali odbočku k pobřeží Labe, kde by se měla nacházet místa, odkud jistý malíř jménem Canaletto maloval úžasné pohledy na staré Drážďany. Zní to sice pěkně, ale nepodařilo se nám to najít. Vedro a únava se začaly projevovat na naší aktivitě, která rapidně klesala, a tak už se nám nechtělo hledat nic, co nám neleželo přímo u nohou. Canalettovy pohledy nám u nohou neležely, a proto jsme je nechali plavat. Pouze tedy víme, že existují.

A už jsme zase stáli na náměstí před katedrálou a Augustovým palácem. Na prohlídku paláce jsme samozřejmě nešli, zato jsme v jedné z postranních uliček zahlédli celou historii drážďanského vládnoucího rodu Wettinů - celý jejich život se nám promítal před očima! Ne, nechystali jsme se skončit se životem. To jen na zdi byli na kachličkách vyvedení všichni vladaři toho rodu, kteří kdy drážďanské území spravovali. Samý chlapík na koni, jako bych to už někde viděla... Palác sám o sobě nebyl ničím příliš zvláštní, ale jeho skleněná kupole nad celým nádvořím ano. Soudím, že za parných letních dní si tady můžou udělat parádní skleník nebo rodinnou grilovačku.


Na jedné z Altstadských tříd jsme zažili setkání blízkého druhu s prapodivným povozem, jako by kolem nás proplula chobotnice. Jednalo se o jakýsi typ kola pro 7 osob, z nichž 6 šlapáním vytvářelo pohon pro 4 kola a 1 osoba držela volant a směr. Celé vozítko pak humorně plulo městem a bavilo výletníky. Řekla bych, že je to vynikající vynález. Je to zajímavý způsob, jak poměrně rychle protáhnout větší skupinu lidí městem, dostat se v podstatě všude a vidět toho co nejvíc.

A najednou už zase sedíme v autě s nastavenou GPS, která nám podle našich plánů ukáže směr ke čtvrti Loschwitz. Kdysi zahrnovala rozsáhlé vinice, ale pak jednoho dne rostlinky zasáhla jakási plesnivá nemoc, a vinné hlavy se musely změnit v domy a uličky luxusní čtvrti, kterou dnes můžeme obdivovat. My jsme měli namířeno konkrétně ke třem zámkům, které se pyšně tyčí v jedné z loschwitzkých strání nad Labem. První zámek z trojice známých Elbschlösser byl postaven ve stylu italské renesance, a dnes mu připadl úděl luxusního hotelu. Druhý v řadě, zámek Lingner, se spíše inspiroval u klasicistních mistrů, nicméně jeho poslední majitel se osudem budovy příliš nezabýval a proces jeho chátrání nechal zajít trochu příliš daleko. Zámku se tudíž úloha hotelu prozatím vyhnula a čekají jej rozsáhlé dekorace ve stylu novodobého lešení. Jediné, co se zde dá provozovat, je luxusní venkovní restaurace na zámecké terase.


Třetí ze zámků, Eckberg, je opravdovou lahůdkou. Stavitelem musel být nadšenec do anglického tudorovského stylu, čemuž napovídají lomená okna místo klasických pravých úhlů, těžká vrata místo dveří, vitráže místo obyčejného skla a zubaté věže a cimbuří. Svahy pod zámkem křižuje síť štěrkových cestiček se stinnými zákoutími a plantážemi omamně vonících růží. Cestou od zámku, který slouží coby luxusní hotel (jak také jinak) nás ostražitě pozorovalo stádečko krav nerušeně se popásajících stranou na zámeckých pozemcích. Nic nám však od nich nehrozilo, protože jejich pestrobarevné hřbety a strnulé pózy naznačovaly, že se jedná o objekty veskrze neživého charakteru. Tolik o zámcích samotných.

Samotná cesta k nim ovšem také byla hodna zaznamenání. Taková GPS je ohromná věc. Stejně jako spousta podobných technických výdobytků vyžaduje, aby se s ní zacházelo s určitou přesností. Nám se přihodilo, že jsme neznali přesnou adresu zámků, pouze silnici, na které se měly nacházet. Ta je ovšem tak dlouhá, že prochází téměř polovinou města, takže se zřejmě nedá považovat za příliš konkrétní zadání polohy. Doufali jsme však, že je GPS dostatečně inteligentní zařízení a s danou situací si poradí. Brzy jsme měli poznat na vlastní kůži, jak moc jsme se mýlili. Plochá krabička měla na věc vlastní názor a rozhodla se, že v rámci dané situace nám bude stačit, když se požadovanému objektu přiblížíme tak na půl cesty, však už jsme toho za ten den viděli až dost, no ne? Vždyť my vlastně na ty zámky ani nechceme, žejo.

Pro ilustraci uvádím část rozhovoru mezi řidičem a GPS:

GPS: "Jeďte rovně ještě 20 m, poté odbočte doprava a zase doprava."
Řidič provedl podle pokynů.
GPS: "Po 15 m přijedete do cíle."
Řidič: "Ale tady žádné zámky nejsou."
GPS: "Jste v cíli."
Řidič jede dál, protože evidentně v cíli není.
GPS: "Po 10 m zahněte vlevo a pak zase vlevo."
Řidič: "Ale to mě dovede zase tam, kde už jsem byl."
GPS: "Jste v cíli."
Řidič: "Co to mele?!"
GPS: "Po 10 m zatočte vpravo a zase vpravo."
Řidič: "To mě chce zase vracet??!!???"
Posádka: "Kašli na GPS a jeď prostě rovně."
GPS: "Po 10 m zatočte vpravo a zase vpravo."
Řidič: "Sklapni už!!!!!"
GPS: "Po15 m zatočte vlevo a zase vlevo."
Řidič: "Zničte tu věc někdo!!!!"

V tu chvíli řidiči vypěnily nervy a posádka začala být poněkud zuřivá. Konec příběhu byl natolik drastický, že nebylo možné jej zaznamenat. Události vedly k násilnému zneškodnění zmiňovaného přístroje a posádka, jak už všichni víme, spokojeně dojela do požadovaného cíle.
GPS se o tom však už nikdy nedozvěděla.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama