Opět jsem se rozhodla přispět nějakou tou básní. Vlastně jsem zase zkoušela svou fantazii přimět k zamyšlení nad jedním mým obrazem. Zjistila jsem, že klíčem k úspěchu vůbec není přemýšlení, ale spíše naprosté vypnutí mozku. Báseň se zrodila teprv ve chvíli, kdy se mi povedlo naprosto pročistit hlavu od všech myšlenek. Obraz jsem sice nazvala cílová rovinka, báseň se ale zrodila o několik okamžiků před ní, ještě před startem...

PŘED STARTEM
jedna mysl
jeden cíl
napětí co rozlévá se
do každého svalu
za okamžik poletíme
jak šípy z dávných věků
dusot a prach
a písek do očí
minulost vlaje za ocasem
budoucnost bije do nozder
a přítomnost
neseme na kopytech
jen ještě chvíli
příteli
než zazní povel
To je perfektní! Úplně jsem tam! :)