Za dní, kdy se záclona chvěje, a od větví se trhají čerstvě vypučené lístky, nejde básnit o ničem jiném než o větru. O živlu, který zpívá... tak se zaposlouchejte.
PO VĚTRU
Nad hlavou stáda běží
zdivočelá a sivá.
Žene je teskný pastýř,
žene je, při tom zpívá.
Tak zpívá dálkám vítr,
když líbá nebi líčka,
o lukách s jarním kvítím,
o zvoncích, o přesličkách,
o lukách z dávných bájí,
kde tančívaly víly.
Jen v dnešních dobách voní
po řepce, po obilí.