Dávno tomu, co se na těchto stránkách cosi objevilo. Konečně jsem se ale dostala k tomu, abych se zase něco vyvěsila. A protože už jsem se dlouho nechlubila žádnou malůvkou, rozhodla jsem se, že vám ukážu něco z pradědečkovy tvorby. Můj pradědeček byl malíř. Nebyl natolik významný, aby se objevil v učebnicích nebo ve světových galeriích, jednoduše žádný Rembrandt ani Renoire. Pro mě ale významný je, třeba už jen proto, že konečně vím, kde se to ve mně všechno vzalo. A že to jednoduše nemohlo být jen tak a zničeho nic.
Pradědeček maloval převážně krajinky a sem tam i nějaké to zátiší. Ze všech jeho obrazů vyzařuje pohoda a přirozený běh přírodní krásy. Proto bych vám ráda ukázala obraz, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala v ten moment, co jsem ho objevila zastrčený za starou skříní. Pochopitelně jsem dostala chuť pokusit se ho okopírovat...
Pojďte se podívat, co z toho vzniklo :)

Krajinka jak ji viděl pradědeček

A takhle to vidím já - barvy tak docela neodpovídají originálu, ale bohužel to není tím, že bych to tak zamýšlela. Jednoduše zatím nejsem schopná namíchat takové odstíny, aby se shodovaly. Ale vyhrála jsem si nádherně. Na obraze jsem pracovala v celkovém součtu asi 4 dny, samozřejmě s několikadenními přestávkami pro zaschnutí barev.
Olej na šepsovaném kartonu.
Podobné, a přece každé v osobitém stylu. :) Talent v rodině určitě máte. :)