Srpen 2015

Sonet o vyprahlosti

23. srpna 2015 v 18:00 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Následující báseň snad ani netřeba představovat. Krajina po celé zemi připomíná spíš podzimní časy než léto v plném proudu. Suché listí poletuje ve větru a jako šustivý koberec pokrývá smutné louky. Všichni čekáme na déšť, ale ten se zřejmě někam zatoulal... A okolo vidíme jen vyprahlost.


SONET O VYPRAHLOSTI

Táhlá jak tóny orientu
vlna za vlnou a přece nesmáčí
tady i v dálkách horizontu
všude prochází a tiše pytlačí

v pohledu žár a na rukou prach
proudy oblázků a lány bezmoci
roznáší ticho po studánkách
z pánů vesmíru jsme rázem otroci

fatamorgany a deštný klam
čekání na konec bezvládí
upínáme naděj k modlitbám

kapka deště za kraj prolitá
potom zmate samu vyprahlost
snad se v léčce dešťů nachytá



Hadí očka

22. srpna 2015 v 19:02 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
K následující básni se pojí krátký příběh. To jsem si takhle jednou v podvečer byla zaběhat v divočině za městem. Když tu jsem zpozorovala, že se na pěšině cosi tmavého válí. Měla jsem tak akorát čas prodloužit krok, abych to neidentifikovatelné cosi přeskočila. A když jsem se ohlédla, zjistila jsem, že jsem dobře udělala. Na pěšině ležela v zapadajícím slunci se vyhřívající drobná zmije. Nechci vědět, co by mi byla udělala, kdybych ji přišlápla! Takto jen ostražitě zdvihla hlavu a upřela na mě dva zvědavé korálky. Já jsem na ni na oplátku upřela zase svůj pohled, chvíli jsme se na sebe dívaly a prohlížely se v jantarové záři posledních paprsků. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že by hadi měli mít zelené oči...


HADÍ OČKA

v horké dlani
slunečních kamenů
stulený had
spí

tiše se nakloním
pofoukám
rozpálené šupiny

trochu se zachvějí
tenká víčka
v polospánku
už už očka otvírá

budou hnědá nebo zelená?

Vějíř

21. srpna 2015 v 20:05 | Jehane |  Leporelo
Krásný letní podvečer vám všem, kdo jste navštívili tyhle stránky :) Tak trochu jsem vás zanedbávala, milí čtenáři, ale snad se to brzy změní! Po delší době se mi opět vrátila chuť psát. Múza dlouho nechávala čekat jak vás tak mě. Možná taky byla znavená vedrem, které ne a ne polevit. A zřejmě i to je důvod, proč na sebe vzala právě podobu vějíře...


VĚJÍŘ

zatřepe křídly
jak můra na dlani
vábivá krása
španělských seňorit
odhodí ostych
do rytmu kastanět
tajemně šeptá
o dívčím půvabu