K následující básni se pojí krátký příběh. To jsem si takhle jednou v podvečer byla zaběhat v divočině za městem. Když tu jsem zpozorovala, že se na pěšině cosi tmavého válí. Měla jsem tak akorát čas prodloužit krok, abych to neidentifikovatelné cosi přeskočila. A když jsem se ohlédla, zjistila jsem, že jsem dobře udělala. Na pěšině ležela v zapadajícím slunci se vyhřívající drobná zmije. Nechci vědět, co by mi byla udělala, kdybych ji přišlápla! Takto jen ostražitě zdvihla hlavu a upřela na mě dva zvědavé korálky. Já jsem na ni na oplátku upřela zase svůj pohled, chvíli jsme se na sebe dívaly a prohlížely se v jantarové záři posledních paprsků. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že by hadi měli mít zelené oči...
HADÍ OČKA
v horké dlani
slunečních kamenů
stulený had
spí
tiše se nakloním
pofoukám
rozpálené šupiny
trochu se zachvějí
tenká víčka
v polospánku
už už očka otvírá
budou hnědá nebo zelená?
mám podobný zážitek jako ty, jen mě tedy nenapadlo zpytovat barvu očí :) Pouze jsem cítil respekt