Hadí očka

22. srpna 2015 v 19:02 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
K následující básni se pojí krátký příběh. To jsem si takhle jednou v podvečer byla zaběhat v divočině za městem. Když tu jsem zpozorovala, že se na pěšině cosi tmavého válí. Měla jsem tak akorát čas prodloužit krok, abych to neidentifikovatelné cosi přeskočila. A když jsem se ohlédla, zjistila jsem, že jsem dobře udělala. Na pěšině ležela v zapadajícím slunci se vyhřívající drobná zmije. Nechci vědět, co by mi byla udělala, kdybych ji přišlápla! Takto jen ostražitě zdvihla hlavu a upřela na mě dva zvědavé korálky. Já jsem na ni na oplátku upřela zase svůj pohled, chvíli jsme se na sebe dívaly a prohlížely se v jantarové záři posledních paprsků. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že by hadi měli mít zelené oči...


HADÍ OČKA

v horké dlani
slunečních kamenů
stulený had
spí

tiše se nakloním
pofoukám
rozpálené šupiny

trochu se zachvějí
tenká víčka
v polospánku
už už očka otvírá

budou hnědá nebo zelená?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wasakone wasakone | 25. září 2015 v 9:32 | Reagovat

mám podobný zážitek jako ty, jen mě tedy nenapadlo zpytovat barvu očí :) Pouze jsem cítil respekt :-)

2 Jehane Jehane | E-mail | Web | 25. září 2015 v 20:40 | Reagovat

[1]: ... a hadi mají opravdu krásná očka ;) Respekt k nim cítím taky, jsou takoví nevyzpytatelní, jako konečně celá příroda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama