Sonet o vyprahlosti

23. srpna 2015 v 18:00 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Následující báseň snad ani netřeba představovat. Krajina po celé zemi připomíná spíš podzimní časy než léto v plném proudu. Suché listí poletuje ve větru a jako šustivý koberec pokrývá smutné louky. Všichni čekáme na déšť, ale ten se zřejmě někam zatoulal... A okolo vidíme jen vyprahlost.


SONET O VYPRAHLOSTI

Táhlá jak tóny orientu
vlna za vlnou a přece nesmáčí
tady i v dálkách horizontu
všude prochází a tiše pytlačí

v pohledu žár a na rukou prach
proudy oblázků a lány bezmoci
roznáší ticho po studánkách
z pánů vesmíru jsme rázem otroci

fatamorgany a deštný klam
čekání na konec bezvládí
upínáme naděj k modlitbám

kapka deště za kraj prolitá
potom zmate samu vyprahlost
snad se v léčce dešťů nachytá


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wasakone wasakone | 25. září 2015 v 9:28 | Reagovat

Já osobně bych do rýmu nešel, asi by mě to dost svazovalo, takže bod za odvahu :)

2 Jehane Jehane | E-mail | Web | 25. září 2015 v 20:43 | Reagovat

[1]: Já to mám tak - někdy se mi v hlavě objeví jeden, dva řádky básně, a já v tu chvíli buď mám anebo nemám pocit, že by tomu rým tak nějak seděl. A tím pocitem se pak při tvorbě řídím. Tady jsem zrovna ten pocit měla. To není ani tak o odvaze jako spíš o tom, že se nechám vést pocitem. Ale děkuji za milý komentář :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama