Prosinec 2015

Koně na polštáři

27. prosince 2015 v 20:49 | Jehane |  Souznění
Dnes tak trochu o koních, už jsem o nich dlouho nic nenapsala, takže napravuji nedostatky.


KONĚ NA POLŠTÁŘI

na bílém povlečení koně se pasou
často se mi o nich zdává
z těch snů mi hravě na pozdrav
ebenová hříva mává
a do dlaní mi něžně sedá
z měkoučkých nozder teplý dech
z těch snů teď dlouze odečítám
den po dni
týden po týdnech





Na náměstí

26. prosince 2015 v 12:00 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Dojmy z letního dne na olomouckém náměstí za zvuků hramoniky...

NA NÁMĚSTÍ

Líný čas orlojem tiše tiká
přes zuby koleček dál,
za rohem francouzská harmonika
zve život na karneval.

Přilétá štěstí na sedmi tečkách,
odnáší žal chladných rán,
a slunce tancuje na zástrčkách
oken, co jsou dokořán.

Perletí ozdobím ozvěny stop,
co vítr nerozfoukal,
tři růže přišpendlím do pánských klop,
odtančím zas o kus dál.

Líný čas orloje tiše tiká...

Sonet o hvězdě poutnici

24. prosince 2015 v 13:53 | Jehane |  Vánoční sonety
Krásné a požehnané Vánoce vám všem. Tímto bych každému z mých čtenářů chtěla pod stromeček věnovat jeden vánoční sonet :)

SONET O HVĚZDĚ POUTNICI

Pokaždé v tento čas
potkávám poutnici.
Prochází potichu
ztemnělou ulicí.

Ptám se jí, kam to jde,
kde leží její cíl.
Gestem mi napoví,
že se čas naplnil.

S úsměvem oddaně
vklouzne mi do dlaně,
vede mě k zvonici -

- děťátko střeží věž.
Tam cíl je pro mne, též
pro hvězdu poutnici.



Čas na kávu

18. prosince 2015 v 17:24 | Jehane |  Tisíce modrých kvítků
Před časem jsem namalovala obraz - zátiší s mlýnkem na kávu. Už tehdy jsem si slibovala, že k němu napíšu báseň. A že ta báseň bude vonět a čišet pohodou a že se z ní zrnka kávy jen posypou. A tak jsem pozvala múzu na jeden šálek. Po dlouhých dnech čekání jsem přestala doufat, že se vůbec někdy zastaví. Múza je náladový společník, víte? Nakonec ale přece přišla a donesla s sebou tolik inspirace, že snad ani nebylo možné ji všechnu natěsnat do jedné krátké básně. Jen pár řádků, jako jeden šálek. Nadechnout se, vypít pár doušků a uklidit prázdný hrneček zpět na poličku ve vitríně. Cukr a mléko, to je moje. A nezáleží na tom, jestli je káva jen tak obyčejná nebo jestli voní po švýcarských pralinkách či po pomerančích. Vždycky pro mě má nezapomenutelné kouzlo, nádech tajemna, které stoupá ze šálku v mizejících spirálách. A především je pro mě káva zastavení, odpočinek a pohlazení. Jak ji vnímáte vy?


ČAS NA KÁVU

něžné pohlazení
zastavení mezi světy
a vůně jako horké léto
jak kůra pomerančů
toulky krajem rychlých gazel
západ slunce nad Saharou
východ v oknech minaretů

tak zpívají zrnka v mlýnku
abychom nezapomněli