Dnes tak trochu o koních, už jsem o nich dlouho nic nenapsala, takže napravuji nedostatky.
KONĚ NA POLŠTÁŘI
na bílém povlečení koně se pasou
často se mi o nich zdává
z těch snů mi hravě na pozdrav
ebenová hříva mává
a do dlaní mi něžně sedá
z měkoučkých nozder teplý dech
z těch snů teď dlouze odečítám
den po dni
týden po týdnech
To je tak krásně jemn, něžné, snové...jako ukolébavka. Připomíná mi to úplně "v lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání...ho, ho ho watanay, ho ho ho watany, kiokena...". Verše jako ukolébavka. Úplně z toho na mě dýchá měkká útulná postýlky a teplm domečku a voňavé povlečení na nadýchaných duchnách a polštářích s vlajícími hřívami a zvonícími kopyty.
Zajímalo by mě, jak ten polštář vypadá v reálu. 
A také, kam ses nám ztratila, už ses tu neukázala po na Tebe docela dlouhou dobu...