Dnes přidávám jednu vlasteneckou o mém milovaném městě, kam se vždy ráda vracím. Dnes básním o domovu.
OPAVA
město mé město stověžaté
všude kam jen se zadíváte
do nebe vyhání úpony růží
pozvedá ruce na modlitbách
když jarním deštěm smývá prach
a po slunci potom zatouží
na večer k spánku ukládá se
aby pak s ránem v plné kráse
zpívala hlasy malých dětí
že bude tu žít po staletí